Moja ľavá noha

Daniel Day-Lewis v dalsi ze svych zivotnich roli, tentokrat jako Christy Brown, od narozeni trpici mozkovou obrnou. Jeho herecky vykon je mimoradny a je nosnym pilirem celeho filmu. Zaujmou ale i dalsi herci. Film je evidentne kvalitni, mne se ale vice libil "Hlas more" a "Uvnitr tancim". Moje leva noha je film, ktery si nebudete chtit poustet nekolikrat do roka, nikdy na nej ale nezapomenete. (15.04.2013)

Byl bych dal tři, nebýt toho, že jsem si přečetl velmi stručný životopis Christyho Browna. Měl jsem podezření, že scénáristé ten život prošmikali tak, aby z toho vznikl hezký keřík střižený pěkně do oblouku, po němž hladce stečou slzy dojetí. Nečekal jsem nicméně, že ten film vyhezkává skutečný život C.B. až tak bezostyšně. Vzpomněl jsem si, jak jsem četl K. Gotwalda, v jehož sebraných spisech chybí vše mezi Molotovem-Ribbentropem a Barbarossou. Proč asi, že? (13.08.2022)

Můj psychiatr pokorně žádá zdejší určovatele filmového vkusu, aby nerozhazovali pětihvězdy za každého postiženého, kterého ve filmu potkají. Mne pak totiž vysoké hodnocení nutí ke zhlédnutí snímku založeném na zběsilém poulení očí, urputném kroucení hlavou a nekonvenčním huhlání, což mi způsobuje záchvaty vzteku a následnou hospitalizaci. Pokoušel jsem se nad toto drámo povznést tím, že si udělám čárku při jakémkoli náznaku humorného odlehčení, ale nakonec jsem nakreslil jen jednu za mimořádně vtipný pokus o sebevraždu břitvou drženou v prstech levé nohy. A to by mne, tedy v nějakém nenáročném snímku, penaltový gól ochrnutého bez problémů pobavil. (05.07.2012)

No tak musím se přiznat, pro mě je to jeden z nejlepších životopisných filmů, který jsem měl zatím tu čest vidět. Netlačí se na ,,pilu" a o to víc pak jednotlivé scény zapůsobí. Jasně, největší zásluhu na tom má neskutečný Daniel Day-Lewis (jehož nejde nic jiného než obdivovat), ale přesto je to natočeno výborně a hlavně velmi realisticky. To je také velmi dobře podtrhnuto padnoucí, ovšem ne vnucující se hudbou. Musím se přiznat, že jsem mnoho neočekával, ale o to víc dostal....90%. (24.07.2018)

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)