VOD (2)
Obsahy(2)
Dokumentárny film, ktorý v roku 1970 získal Oscara, brilantne približuje jedinečný masový zážitok z dnes už legendárneho hudobného festivalu a zachytáva vystúpenia legiend ako Joan Baez, Joe Cocker, Janis Joplin, Carlos Santana, David Crosby, Stills & Nash, Jimi Hendrix, Jefferson Airplane, Ten Years After, The Who a ďalší. (RTVS)
(viac)Recenzie (147)
Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. ()
Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat. ()
Tří dny míru, lásky a hudby woodstocké generace Baby boomers v časech Vodnáře. Tři dny, které změnily dějiny rokenrolu. Úžasná hudba v neopakovatelné atmosféře nejzásadnějšího festivalu populární hudby všech dob. Nezapomenutelné "grande finale" nadpozemské kytary Jimiho Hendrixe, ve kterém snad každý mohl slyšet padající bomby a nářek umírajících ve Vietnamu. Skvělý dokument Michaela Wadleigha je právem považován za jednu z nejautentičnějších generačních výpovědí. Všechny další pokusy znovuzorganizovat pokračování Woodstocku se nezdařily, už to bylo o něčem jiném. Woodstovský festival byl, je a zůstane jen jeden jediný: ten, který se konal v těchto srpnových dnech před 46 lety. ()
Dokument, který přinesl pohled na jeden hudební festival opravdu z každé strany. Jednak přišlo mnohem víc lidí než se čekalo a tím pádem se řešili problémy s jídlem, toaletami, ubytováním, vodou. A pak se festival odehral v době protestů proti válce do Vietnamu a povinným odvodům. Jeden z obyvatelů blízkého městečka, když dostal možnost se vyjádřit k festivalu, začal kritizovat fakt, že mladí lidé živelně přespávají na poli. Na to mu kolemjdoucí připomněl, že to je jako ve Vietnamu a proti tomu by měl také protestovat. Pán zůstal zmatený, protože takovou paralelu si neuvědomil a zjevně nechtěl na záznam kritizovat vládu. No, ale právě takové konfrontace festival poskytl, aby i do malého městečka přinesl čerstvý vítr informací. Ostatně mladí lidé zmiňovali, že nepřijeli jenom za hudbou, chtěli zažít něco jiného. A to se jim zjevně povedlo a určitě na svoji účast tam vzpomínali celý život. Jinak hudba je velmi zajímavá. Jimi Hendrix zahrál americkou hymnu tak, že zněla jako letecký útok, Joan Baez a další zahráli protestní písně. Objevili se i zpěváci a kapely, kteří byli populární v té době. Umělecky působivé je i rozdělení obrazovky na dvě i tři části. Při sledování tohoto dokumentu si člověk uvědomí, že něco podobné by v současné America nebylo možné zorganizovat. Nakonec všichni otázaní chválili mládež, že je mile překvapila, protože v očích starší generace to byli všechno zdrogovaní ztracenci, což se nepotvrdilo. ()
Dokument mě bavil v částech, kdy šlo vážně o dokument a ne hudební záznam interpretů. Takoví Ten Years After jsem nakonec přetočil, protože to bylo děsný. Jinak to bylo na můj vkus až příliš dlouhé (director's cut) a docela uměle natahované. Kamera a střih nicméně super! Dnešní dokumentaristé by se mohli učit. Byl bych pro více výpovědí návštěvníků či lidí z okolí. Každopádně Woodstock jako takový je dnes pojem a to zcela zaslouženě! Ta atmosféra, ti lidé... Super doba. ()
Galéria (40)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (17)
- John Sebastian původně neměl vystoupit. Poté, co několik pozvaných nedorazilo, byl zařazen do programu. (Kulmon)
- Americká filmová asociace vzhledem k nahotě, drogám a vulgaritám dala snímku R (pouze nad 18 let, mladší jinak s rodiči). Přesto v Kenoshe (Wisconsin) nepustili mladistvé v doprovodu rodičů na tento snímek. (Zetwenka)
- Počet dětí údajně v zemi po ukončení tohoto festivalu vzrostl o polovinu. [Zdroj: individualita.com] (Duoscop)
Reklama