Woodstock

"Upozornění, které teď řeknu, můžete brát s rezervou - teda, že hnědé LSD, které tu koluje, není nijak zvlášť dobré." Nepatřím mezi ty, kteří touží po třídenní zfetované bahenní koupeli a podobných vymoženostech, ale jsem fandou rockové muziky, takže mou absenci na Woodstocku omlouvá pouze to, že se festival neprozřetelně konal rok před mým narozením. Když už jsem tam tedy nebyl, tak musím ocenit geniální předtuchu, která vyslala dokumentární kameru na akci, jejíž budoucí legendárnost nebylo snadné vytušit. Díky tomu jsem tedy mohl být u všeho podstatného od začátku do konce, sledovat reakce domorodců, diváků i účinkujících a nechat na sebe dopadnout vlnu neakademického nadšení z hudby z pódia i reakcí sjetých návštěvníků. Jednu hvězdu však musím ubrat za to, že se občas na pódiu vyskytla kapela, která mé uši nepřesvědčila o své jedinečnosti. (14.04.2016)

(1001) (Hudební zážitek no. Uno: Arlo Guthrie - Coming to Los Angeles) Když jsem dala vale Rychlým šípům a začala si hledat jiné platonické lásky, hnutí hippies se mi zdálo jako "good way to go". Mír a lásku, komu by se to nelíbilo, taky jsem byla velká fanynka hudby 60. let (což tedy jsem stále). Nejvíc mě mrzelo, že jsem si tu "jejich" dobu nemohla prožít, omakat, odposlouchat na vlastní vlasy, ruce, uši. Teď tak nějak paradoxně čím víc toho o nich vím, tím míň bych to opravdu chtěla zažít a být jednou z půl milionu hlav v davu. To má být svoboda? --- A to mě ještě dovařily titulky na konci, kde k obvyklým heslům mír láska bla bla vyběhla i ekologie. Cha cha. (06.04.2009)

„Why can't we have eternal life, And never die ... Never die?“ Někde mezi nebem a peklem se octli účastníci třídenní oslavy hodnot, které tehdy pobuřovaly a dnes přijdou mnohým k smíchu. Vytvořili si autonomní město uvnitř města, s vlastními pravidly, s vlastním pohledem na svět. Všichni na krátký čas všechny milovali a všem ochotně pomáhali. Nicotné hygienické podmínky nikoho netrápily. Všudypřítomné drogy také ne. Hnutí hippies mne odjakživa fascinuje a ačkoliv jej z nám jen z třetí (ale spíš ze čtvrté nebo páté) ruky, během sledování Woodstocku jsem měl velmi intenzivní pocit, že nic víc „hippie“ v životě neuvidím, neprožiju. Přítomní filmaři (mimo jiné také Martin Scorsese, Thelma Schoonmaker, George Lucas) odvedli skvělou práci. Z úsilí o co největší množství různých úhlů pohledu – ve smyslu názorovém i vizuálním – vznikl dokument dlouhý, ale přitom tak zábavný, že si přejete, aby byl ještě delší (viděl jsem DC). Aktérům monstrakce je vždy nadržováno v zájmu více ohromujícího zážitku. Vím, že to vyzní stejně naivně jako hesla tehdejší mládeže, ale po ty skoro čtyři hodiny jsem tam vážně BYL. Seděl na rozbahněné zemi, vdechoval marihuanový kouř, celým tělem vstřebával úžasnou, neskutečně procítěnou hudbu z pódia. Proč už dneska nikdo nehraje s podobným zápalem? Doba se změnila a já konečně vím, do které dekády bych cestoval, mít tu možnost. 90% Zajímavé komentáře: Karlos80, Morien, tangerine1 (17.07.2009)

To byl ten první poslední Hippie Fest, kde pohoda, hipísácká filozofie a společenské souznění porazilo strýčka Sama a jeho dolar, i když ty děcka vlastně stvořil...někde se konala největší a nejsvobodnější party všech dob, někde jinde na jihovýchodě Asie podobná děcka zabíjela jiné lidi, také s tímto vědomím se vše organizovalo. Dokonce svých dnů budu účastníkům tiše závidět, zároveň i doufat...v jakýsi osobní vývoj, jenž bude z jedné části směřovat i tímto směrem. Ona je to hlavně zábava, mě nejvíc pobavilo hlášení do davu o různorodosti kolujícího LSD mezi lidmi, je tu i špatná kyselina, v žádném případě to není jed, jak se tu říká, je jen špatně vyrobená a prý "Jestli to chcete vzít jako experiment, vemte si jen půlku..díky!"  Je v tom daleko víc, z čeho lze čerpat a pohled do očí všech lidí vyžaduje mnoho zhlédnutí...prostě ti na akci přijde několik stovek tisíc zcela přirozených a svobodomyslných lidí..."Myslíš, že ti lidé sem přišli jen kvůli hudbě...to si nemyslím...hledají odpověď" (27.07.2022)

Měl to být původně úplně obyčejný festival. Pak přijelo půl milionu lidí. Vstupenky se přestali prodávat a Woodstock po červeném koberci nakráčel do síně plné událostí, u kterých bych zaprodal duši, jen abych mohl říct, že jsem byl u toho. Byly to tři dny lásky, míru a hudby. Aspoň takový Woodstock zachytil Michael Wadleigh. Být tam asi bych umřel blahem. (16.11.2009)