Woodstock

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)

Woodstock nebyl první rockový festival v dějinách, ale pořád ještě šlo teprve o dva roky starý fenomén a přes 400 tisíc lidí byla do té doby (a dlouho potom) zdaleka největší návštěvnost na podobné akci, nemluvě o tom, že organizátoři počítali max. s polovičkou. Čili i kdybychom nechali stranou všechny ideologie, lásky, Vietnamy a drogy, už jenom sledovat, jak lidi, pořadatelé, muzikanti i místní obyvatelé ještě nejsou ve svých rolích tak docela zajetí a jak jim postupně docházejí rozměry toho, čeho se právě stávají součástí, je podívaná až dojemná. Výsledkem mohla být buď masová tragédie (při všem bohužel oprávněném nadhledu nad naivitou hippies, představme si takovou situaci dnes!), nebo tenhle svého druhu zázrak, jehož svědkem být je i po letech pořád po čertech povznášející pocit. — Muzika: Nebudu se pouštět do nářků nad tím, proč už dneska takhle nikdo nehraje, je holt jiná doba; já jako dítě oné doby (skoro bych býval mohl být tím miminem, co se narodilo ve zdravotnickém stanu během jednoho z koncertů, ale nakonec jsem byl do tohoto světa vržen až dva dny po skončení festivalu a o kontinent dál) se v její hudbě cítím skvěle; ač zdaleka nejsem bezbřehým obdivovatelem všech účinkujících, ani téměř čtyři hodiny režisérského sestřihu mi po hudební stránce nestačily, chtěl bych ještě, ještě. — No a pak je tu způsob, jakým to celé Wadleigh a jeho parta převedli na plátno. Koncept s děleným obrazem považuju za báječný a taky do mrtě využitý – jednak je to na mnoha místech výtvarně nádherná podívaná, jednak se tím povedlo přenést na diváka pocity návštěvníka festivalu, jehož smysly jsou bombardovány ze všech stran úplně stejně a taky neví, kam koukat dřív, aby mu něco neuteklo. Nic, co by bylo bližší fyzické přítomnosti na místě, si neumím představit. Čili: Kus důležité a zajímavé historie, kus skvělé muziky a kus báječné filmařiny. U mě za plný počet. (08.07.2013)

Skvělá hudba, kvalitní mariánka, květina ve vlasech a nějaké to místo pro půl milionu lidí- toť jest vše nezbytné k uspořádání největší a nejpamátnější hudební akce v celé historii. Sám za sebe říkám, že kdybych vlastnil stroj času, tak hned po vypořádání se s Hitlerem bych zamířil s hromadou kamarádů právě na festival hudby a umění ve Woodstocku. Jedinečný dokument, který vás na tři a půl hodiny uvrhne do láskyplné atmosféry květinových dětí a částečně i seznámí s legendami tehdejší hudby, která byla tak krásná a specifická. Plný počet nedávám jen proto, že dlouhá hudební čísla v televizi přeci jen nemají takový účinek jako naživo a jejich drobné ořezání by dle mého nebylo od věci. I když už by to nebyl ten pravý Woodstock. 85% (07.10.2013)

Dokument mě bavil v částech, kdy šlo vážně o dokument a ne hudební záznam interpretů. Takoví Ten Years After jsem nakonec přetočil, protože to bylo děsný. Jinak to bylo na můj vkus až příliš dlouhé (director's cut) a docela uměle natahované. Kamera a střih nicméně super! Dnešní dokumentaristé by se mohli učit. Byl bych pro více výpovědí návštěvníků či lidí z okolí. Každopádně Woodstock jako takový je dnes pojem a to zcela zaslouženě! Ta atmosféra, ti lidé... Super doba. (03.09.2017)

,,JESTLI TRÁVA USMIŘUJE, MĚLI BYCHOM JI HULIT VŠICHNI....“ /// Hudba, hudba, hudba. Hudba jako nejvyšší forma komunikace a festival jako epochální biblickej jev. Pár slov (,,Tak ty to tady Mike pořádáš...“) a zase hudba, hudba, hudba. Film o tom, jaký to skutečně bylo! Maximální informační hodnota - viděno z různejch úhlů, poskládáno z různejch názorů. Zásadní hudební dokument, pro všechny, kteří chtějí něco vědět o Woodstocku 1969. ( škoda, že mě ta hudba tolik nebere) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma žlutej autobus, pomalovanej kytičkama a máničkama. 2.) Myslím si, že ,,Benátská noc“ je největší fesťák, kde chčije. 3.) Thx za titule ,,PietroAretino“. (08.07.2012)