Toto hrdina

Mám slabost pro některé francouzské filmy a i když mně ze začátku chvilku trvalo, než jsem správně zaostřila svůj zrak a zorientovala se, pak už to byla jen nádhera. Příběh o Totovi, neboli Thomasovi nespokojeného se svým osudem a s jeho celoživotní myšlenkou na pomstu, byl skvěle zpracovaný. Jaco van Dormael ví, jak nás udržet přilepené u obrazovky až do konce. Prolínání časových rovin, sny a jemné odlehčení s Boum nebylo vůbec rušivým elementem a i když jsem si myslela, že konec je předvídatelný, netušila jsem, že se tak trochu mýlím. Krásný film a já ho vřele doporučuju. 90% (04.11.2014)

Zde Dormaelovi narativní hra ještě vyšla - zde vytvořený uzavřený svět velmi svérázného hrdiny ve třech životních a jednom poživotním období nabízí zajímavé konfrontace, absurdnost i nostalgicko melancholické pocity a suverénním splétáním vede k zajímavé a nečekané pointě. Dokonce se zde ještě dá mluvit o dodržovaném stylu. Dle mého Mr. Nobody už jen využívá zde osvědčené motivy, váže na ně motivy osvědčené odjinud a mění se v prázdnou bublinu. U Tota jsem i přes jasnou efektnost a zřetelnou konstrukci tento pocit neměl, každá scéna byla naplněná něčím oslovujícím a osvobozujícím a navíc výborně zvládnutá pocta klasickým noirovkám prodchnutá dětským vnímáním světa je skutečně postmoderní lahůdka. (23.02.2011)

Forma skvělá, obsah slabý a nedotažený. A přitom ten námět je sám o sobě hodně zajímavý, ale Dormael ho podal tak, že je celkem rychle jasné, jakým směrem se to asi bude ubírat (i když je to vyprávěné retrospektivně) a co z toho vlastně vypadne, takže je celý ten koncept až moc předvídatelný a bez čehokoli navíc. Vlastně ani o Thomasově životě se tolik nedozvíme - nebo aspoň pro mě to bylo málo, abych s ním dokázal soucítit a nějak chápat, proč si myslí, že má život na nic. Je to napsané spíš povrchně, než aby to šlo pořádně do hloubky. Všechny tyhle nedostatky scénáře se pak snaží vynahrazovat právě forma, která je skutečně působivá, nápaditá a do jisté míry i propracovaná, ale to nejlepší předvádí na začátku a na konci, prostředek je takový nijaký. A jestli jsem dobře pochopil - to ten film fakt obhajuje incestní vztahy? Třeba to je jen můj pocit, ale ti dva se k sobě prostě měli až moc... Celkově to tak pro mě je zajímavá kuriozita, kterou jsem rád viděl a která určitě má něco do sebe, ale svůj potenciál využívá jen na půl a snaží se co nejvíc tvářit, že to vlastně bohatě stačí. Mě ne. 3* (05.01.2023)

Jaký svět je hezčí, něž ten co je viděn dětskýma očima? Po shlédnutí Toto Hrdiny jsem přišla na to, odkud pro mě již legendární Mr. Nobody pochází. Tolik podobných rysů (sourozenecká láska, život pohledem dítěte, vnímání rodičovství, perfektní zvuk a vynikající hudba). Geniální příběh s nepředvídatelný závěrem. Jaco van Dormael vážně umí a to zatím v každém svém filmu. (20.08.2010)

Režisér dětsky hravého filmu, který se při uvedení neváhal vrhnout k zemi a málem zulíbat nohy oceňující sponzorské zástupkyni, lidsky dojal i rozmarně pobavil příběhem o (ne)šťastném Thomasovi, který vždycky dělal to, co dělat neměl, aby se nakonec stal tím, čím se stát nechtěl - prý jako Van Dormael. (Nechtěl režírovat, prý si přál natáčet zvířata). Bez patosu, který je ihned ironizován, milími vizemi a surrealistickými představami okouzlující, formálně a přitom náročně stavěný osobní snímek. Na LFŠ 09. Proč není tak známý, když je rychlý, překvapivý, naděje plný a triumfální s žertovnou písničkou a tancujícími tulipány? (27.07.2009)