Vůně zelené papáje

Ve své formě je film krásný, ale děj si měl člověk asi domyslet sám. O to větší paradox je, že zajímavější je první polovina, kde se prakticky nic nestalo, ale zato jsem se nechala unášet krásnou poetickou kamerou. Druhá polovina je naopak zbrklá, uspěchaná a ten happy end jsem jim v tomhle případě vůbec nevěřila. (09.06.2011)

Zajimave zpracovany film s velkym smyslem pro detail a nadhernou hudbou. Poeticky ladeny snimek, ktery dokaze zaujmout. Herecke vykony asijskych hercu se mi vzdy tezko hodnoti, nebot jejich chovani, mimika a pohyby jsou proste odlisne od tech nasich. "Papaya" neni film pro vsechny, sve divaky si ale bezesporu najde. (09.12.2014)

Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. (01.11.2013)

Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře. (21.03.2020)

Jsou filmy, které jsem viděl několikrát a stejně si je pamatuju jen mlhavě. A pak jsou filmy jako je tenhle estetický skvost z časů pozdně koloniální Indočíny - viděl jsem ho donedávna jen jednou někdy v půli devadesátek (v rámci nějakého nekomerčního filmového cyklu v Ponrepu nebo kde) a natolik silně na mě zapůsobil svou meditativní atmosférou, jemnou poetikou a vizuální krásou, že některé jeho scény se mi úplně vpily do paměti (za všechny třeba rozkrojená papája a ten krásný žasnoucí dívčí/ženský úsměv). Nádherná a bohatá filmová výprava a skvělá a pomalá kamera nám nabízí desítky úžasných detailů z vnitřku tradičních vietnamských domů i z jejich dvorů plných zeleně a zvuků hmyzu a ptactva (lhostejno, že se natáčelo evidentně v uměle vytvořeném prostředí), jsme svědky přípravy jídel, kocháme se krásným nábytkem, nádobím, hudbou a tak dál a tak dál, zkrátka pastva pro oči i uši a balzám na duši (skoro tak dobrý jako teenagerské vyvražďovačky). (28.04.2013)