Kronika žhavého léta

Není to až tak velká agitka, jak se říká. Jsou tu samozřejmě momenty, u kterých se člověk usměje, nebo trochu zapochybuje, ale nezaujatý divák může film sledovat bez rizika nějaké duševní újmy a jak se říká "přebere si to". Chápu ovšem, že ti, kdo mají představu, že tady bylo tenkrát pár zlých mazaných komunistů, kteří stáli proti dalším deseti miliónům obyvatel a proti jejich vůli se dostali k moci, budou rozhodně hlasovat pro odpad. Ale tak černobílé to nebylo. A film to také černobíle nepodává. Byť v souladu s dobou svého vzniku, v souladu s předlohou a třeba i tvůrci akcentuje na jedné straně zářivě čistého hrdinu komunistu a proti němu staví proradné kapitalisty. Nedá se popřít, že na obou stranách barikády byly i takovéto typy. Je to jen film, jen příběh z jedné pohraniční obce, stejně jako Zdivočelá země (velmi zdařilá) je také jen film, jen příběh z jiné pohraniční obce. A jako takové je hodnotím. (14.07.2015)

Text distributora to je zase jednou perla, úplně mimo mísu. Tento film je především dobré řemeslo. S přihlédnutím k době vzniku není ani tak moc zpolitizovaný, i když samozřejmě dějiny píší vítězové a tak "rejdící" reakce je složená jako vždy z bezcharakterních zrůd a bývalých agentů gestapa. Nicméně dialogy, dějová linka a hudební doprovod (vše připomínající "majora Zemana") jsou na úrovni, herecky vše skvěle obsazeno. Atmosféra zmaru všeho je dokonalá, boxuje se bez rukavic. O všechno jde v té chvíli oběma stranám, vše spěje k Únoru. Snímek lze zařadit zcela v poklidu zařadit do skupiny zajímavých filmů opisujících období třetí republiky. Inspirativní. 80% (29.05.2019)

Ta podobnost s 30 případy majora Zemana je vážně očividná. Počínaje empatickým Milošem Willigem přes utrápenou manželku hlavního hrdiny (Renáta Doleželová) až po tu (opět nepochopitelnou) apokalyptickou hudbu Zdeňka Lišky. Ale když člověk ví, o co šlo a dokáže se oprostit od toho jednobarevného vyznění, nutno přiznat, že některé scény jsou výborně zahrané a člověk si smlsne na těch záporácích i nevyhraněných charakterech (Růžek, Budínová, Vránová). (23.11.2011)

Doplnění hlavičky: film trvá minimálně 170 minut a krom zmiňovaných zde hrají i např. Bohuš Záhorský, Míla Myslíková, Otto Lackovič, Václav Lohniský, Josef Bláha, Květa Fialová, Martin Růžek... a hlavně Josef Vinklář (toho nejzlobivějšího pána). Není vůbec pochyb o co jde. Každý charakter má jasné kontury a je hned čitelný podle okřídleného "šaty dělají člověka". Takže když hrabivý feudál v rukavičkách diskutuje se soudruhem v umolousaném saku a povolené kravatě je úplně jasné, kdo je tu pro lidi a kdo ne. V podstatě se jedná o souvislé hromadění špíny na všechny, kteří brání rozorání mezí a znárodnění fabriky. Film poté vrcholí projevem "právě jsem se vrátil z hradu...", po němž zavládne všeobecné (až na vyjímky) nadšení ze světlých zítřků. Jde o ohavnou vymývárnu, na kterou je dobré se podívat jen z historických důvodů. Mrazí z víceméně nenápadné propagandy. Některé scény jsou pak opravdu strašné - např. přestřelka esenbáka s živly ala Rambo, nebo dialog živnostníka automechanika s partajníkem: "- Půjdu do Prahy a zařídím si tam dílnu, tam uživím i pět - šest lidí..."; "- Nebo spíš oni tebe, že?" (07.12.2006)

Příběh ze severočeského pohraničí v poválečné době, která se vyznačovala nástupem komunistů a s tím spojeným procesem znárodňování. Snímek, obsáhlý nejenom svojí stopáží, avšak i dějově a množstvím postav. Film je poplatný době svého vzniku, avšak s tím nemám problém. U podobně zaměřených filmů z této doby je to očekávané. Jen některá gesta a výrazy v dialozích nemusely působit tak upjatě a afektovaně. To se dá říct i o projevech některých herců, např. Petra Haničince, u něhož mi připadá, že hraje všechny své postavy absolutně stejně upjatě. Nejvíce se mi líbily pánové Vinklář a Bláha, paní Budínová a Vránová, která byla navíc v době natáčení filmu velice přitažlivou ženou. 55%. (06.09.2015)