May

Všechny ty řeči o "May", že není vlastně horrorem jsou pravdivé. "May" se skutečně mnohem víc blíží dramatu, ale serióznost v ní nehledejte. Hlavní hrdinka je totiž skutečně psychicky nemocná a i když tušíme, že za tím stojí především traumatizující zkušenosti z dětství podtržené negativním působením panovačné matky, je nutno přiznat, že jde pouze o velmi hrubý psychologický nástin - a tím si tvůrci podřezávají větev sami pod sebou. I když totiž Angela Bettis dokáže chvílemi vylovit z May kousek lidství, její snaha se utápí v těžkopádné konstrukci motivací, podivností a místy dokonce morbidního humoru - najděte si pak k May vztah. A přitom právě ona vychází z celého osazenstva nejlépe - k May můžeme alespoň do určité fáze cítit lítost, k ostatním ani to ne..."May" se zaštiťuje poselstvím tvrdícím, že "Nikdo nechce být sám", které ovšem s ubíhající stopáží začíná působit velmi triviálně a závěrečná (dost nechutná) scéna prozrazuje jediné - deformovanost a nefunkčnost výpovědi, o kterou se scénárista a režisér Lucky McKee zřejmě snažil. (03.04.2006)

„Slunko svítí, ale oči vidí jenom temnotu, bytost vytržená v chladnou samotu. Zaslepena hedvábným závojem lítosti, prokleta v osidla bezvládné věčnosti,“ aneb skličující souboj s chorobou jménem osamění. Zvláštní hra s lidskou opuštěností, blouznění pod záštitou teenagerky, žánrové rozpolcení (romance, psychologie, drama i jakýsi moderní post-horor). Když jsem kdysi prvně viděl fotogalerii May, očekával jsem zvláštně avantgardní podívanou, křehce odlidštěnou koláž bizardních obrazů a gotické morbidity. Ovšem skutečnost byla jiná. Roztomile ostýchavá Angela Bettis, dráždivě hašteřivá Anna Faris, hořko-sladká kolísavost děje a příběh více či méně evokující podobnost s Carrie (shodou okolností v televizní předělávce z téhož roku si Angela střihla hlavní roli), bez zásadních zvratů a zlomů. Postrádal jsem mnohem více chladu, temnoty, jež by umocnila onu sžíravou depresi. Čekal jsem mnohem více lehkosti, nenucenosti, mnohem víc zvláštnosti a emocí. Přesto mě mile překvapil padnoucí a dobře odhadnutý hudební doprovod Jaye Barnese Lucketta a trošku i samotný, rozporuplný závěr (jednoznačně očekávané bytostní rozpolcení, které ovšem činí těch 70 minut před tím ještě nudnějšími, než mnohdy doopravdy jsou). Přestože samota člověka uzavírá, naopak rozkrývá a umocňuje mnohá tajemství z nejhlubších zákoutí naší osobnosti, která by měla zůstat skryta. Jednoznačné vítězství myšlenky obsahu nad finální formou a ani mé okamžité zalíbení v kouzelné Angele nevytáhne May výš jak na 3 hvězdy. Tudíž za mě [6/10]. (27.02.2008)

May je divná. Hodně divná. Kdo by taky nebyl divný, když jeho jediným kamarádem je matčina panenka, zapečetěná ve skleněné krabici. Ale jednoho dne se May seznámí s Adamem (na kterém obdivuje hlavně jeho ruce), a připadá jí, že se život hnedle rozjasnil. Když ale dostane od Adama kopačky, a zároveň zjistí, že její kolegyně z práce, Polly, ji jen zneužívá, rozhodne se, vyrobit si vlastního kamaráda, který bude mít ze všech jen to nejlepší. Adamovy ruce, Pollyin krk, ...Další z filmů, kdy naprosto geniální námět v rukou filmařů shoří na popel. Přitom ani herecké obsazení není nejhorší - představitelka May, Angela Bettis je ve své roli parádní, neméně tak Anna Faris v roli lesbické spolupracovnice Polly (pro tu holku mám nějakou slabost :) ). Jenže, když koukáte na film, a čekáte kdy se začne dít to zajímavé, a ono to přijde až pár minut před závěrečnými titulky .. tak není něco úplně v pořádku. Suma sumárum, na podívání dobrý, na představu co by všechno ve filmu mohlo být taky, ale pro zařazení mezi filmové klenoty to není ani náhodou... (01.07.2010)

Divnější než May je spíše režisér, který se následující hodinku a půl utápí v podivínství všeho druhu a rozbředlém ději. Ten se snaží „zašít“ dohromady erotickými scénami případně nechutnostmi všelijakého druhu (působí však prázdně). O lidech s pokřiveným vnímáním reality byla natočenou spousta dobrých filmů. To se ovšem o tomto říci nedá. Atmosféra se ztrácí již při úvodních titulcích, herecký výkon hlavní herečky je nepřesvědčivý a vlastně všechno působí jaksi „divně“. Každopádně, když si neumíte najít přátele, nedělejte si je. (13.11.2003)

May se možná až příliž zajímá pouze o hlavní (kladou/zápornou) hrdinku a vykreslení její psychyky.Ostatní postavy nedostávají žádný prostor a tím pádem jim nemůžete ani fandit a pripadáte si tak trochu jako psychiatr a ne divák koukající na film.Stejně si ale May ** zaslouží,zejména za psychologii hlavní postavy a některé záběry. (18.11.2003)