May

Všechny ty řeči o "May", že není vlastně horrorem jsou pravdivé. "May" se skutečně mnohem víc blíží dramatu, ale serióznost v ní nehledejte. Hlavní hrdinka je totiž skutečně psychicky nemocná a i když tušíme, že za tím stojí především traumatizující zkušenosti z dětství podtržené negativním působením panovačné matky, je nutno přiznat, že jde pouze o velmi hrubý psychologický nástin - a tím si tvůrci podřezávají větev sami pod sebou. I když totiž Angela Bettis dokáže chvílemi vylovit z May kousek lidství, její snaha se utápí v těžkopádné konstrukci motivací, podivností a místy dokonce morbidního humoru - najděte si pak k May vztah. A přitom právě ona vychází z celého osazenstva nejlépe - k May můžeme alespoň do určité fáze cítit lítost, k ostatním ani to ne..."May" se zaštiťuje poselstvím tvrdícím, že "Nikdo nechce být sám", které ovšem s ubíhající stopáží začíná působit velmi triviálně a závěrečná (dost nechutná) scéna prozrazuje jediné - deformovanost a nefunkčnost výpovědi, o kterou se scénárista a režisér Lucky McKee zřejmě snažil. (03.04.2006)

„Slunko svítí, ale oči vidí jenom temnotu, bytost vytržená v chladnou samotu. Zaslepena hedvábným závojem lítosti, prokleta v osidla bezvládné věčnosti,“ aneb skličující souboj s chorobou jménem osamění. Zvláštní hra s lidskou opuštěností, blouznění pod záštitou teenagerky, žánrové rozpolcení (romance, psychologie, drama i jakýsi moderní post-horor). Když jsem kdysi prvně viděl fotogalerii May, očekával jsem zvláštně avantgardní podívanou, křehce odlidštěnou koláž bizardních obrazů a gotické morbidity. Ovšem skutečnost byla jiná. Roztomile ostýchavá Angela Bettis, dráždivě hašteřivá Anna Faris, hořko-sladká kolísavost děje a příběh více či méně evokující podobnost s Carrie (shodou okolností v televizní předělávce z téhož roku si Angela střihla hlavní roli), bez zásadních zvratů a zlomů. Postrádal jsem mnohem více chladu, temnoty, jež by umocnila onu sžíravou depresi. Čekal jsem mnohem více lehkosti, nenucenosti, mnohem víc zvláštnosti a emocí. Přesto mě mile překvapil padnoucí a dobře odhadnutý hudební doprovod Jaye Barnese Lucketta a trošku i samotný, rozporuplný závěr (jednoznačně očekávané bytostní rozpolcení, které ovšem činí těch 70 minut před tím ještě nudnějšími, než mnohdy doopravdy jsou). Přestože samota člověka uzavírá, naopak rozkrývá a umocňuje mnohá tajemství z nejhlubších zákoutí naší osobnosti, která by měla zůstat skryta. Jednoznačné vítězství myšlenky obsahu nad finální formou a ani mé okamžité zalíbení v kouzelné Angele nevytáhne May výš jak na 3 hvězdy. Tudíž za mě [6/10]. (27.02.2008)

Dost náhodně sem to zapnul na běžně tragickým kanále Film +, ale...asi sem divnej nebo mám prostě rád divný lidi, ale ta sadistka byla rozhodně milá a s každou další cigaretou přitažlivější. Antifeministický ztvárnění lesbiček jako cheerleader s krásnejma nohama a Anička Faris s vyplazující jazýček konvenuje mý macho vizi světa. Napětí sice není budováno klasicky hororově a spíše si vyšlo na rande s komedií, ale absence klasických teen lekaček je dosti sympatická, zvlášť je-li nahrazena až japonsky ujetým chováním postav v kombinaci s cool roztomiloučkejma vraždama. (06.12.2010)

Priznávam, že som ten film asi po polhodine prepol, pretože to bola nuda na úrovne teenie seriálu, ale cca. po 5 minutách som sa k nemu vrátil a dopozeral som ho. V 2.časti sa to rozbehlo a celkovo tento moderný frankensteinovský film zaujme akurátne krvavými scénami a ešte tá podivínka nehrala úplne zle. (29.01.2005)

May se možná až příliž zajímá pouze o hlavní (kladou/zápornou) hrdinku a vykreslení její psychyky.Ostatní postavy nedostávají žádný prostor a tím pádem jim nemůžete ani fandit a pripadáte si tak trochu jako psychiatr a ne divák koukající na film.Stejně si ale May ** zaslouží,zejména za psychologii hlavní postavy a některé záběry. (18.11.2003)