Maboroši no hikari

Pro filmy, kde jsou nezdravě dlouhé záběry, ve kterých se nic neděje, asi nikdy nebudu mít pochopení. A nejen záběry, ale ve filmu celkově se skoro nic neděje. Kamera vše zabírá z dálky, jako kdyby vám režisér nechtěl dát možnost se pořádně seznámit s postavama. To, že 95% záběrů je statických, na zábavě taky nepřidá. Na tohle dílo si za rok už nejspíš nevzpomenu, ale vzhledem k tomu, jak mě nadchly Koreedovy novější filmy, to určitě není poslední, co jsem si od něj pustil. (18.08.2014)

Veľký životný úsek hlavnej hrdinky vo vizuálne podmanivom až meditatívnom štýle. Koreeda si vypomáha dlhými zábermi, aby utužil pocit samoty. Krásne prostredie japonského vidieka a snaha o zobrazenie všedných okamihov funguje dokonale. Drámu nachádza na miestach, kde sa nič nedeje. Významy sú prekryte bezchybnou formou. Hudba ladne dopĺňa emotívny motív. Detaily tu takmer neexistujú. Emotívnosť snímku je ale na veľmi vysokej úrovni. Všednosť povýšená na umenie. Páči sa mi ako film skrátka existuje. Nepoučuje. Dýcha z neho étericky silná myšlienka prázdnoty duše a srdca. Krásne a takmer dokonalé. (25.12.2014)

Smutek ve vrcholné filmové podobě. Maboroshi no hikari je hluboký film. Je to snímek, jehož stopáž by se jistě dala silně zkrátit a ořezat o všechny ty dlouhé scény, jenže právě v tu chvíli by snímek přišel o tu veškerou hloubku. Dlouhé statické záběry na častokrát ani žádné lidi, ale třeba jen stromy, prázdné ulice či moře vytváří neskutečně krásný pohled do života normálních lidí. Je to snímek, který po nás nic zvláštního nežádá, respektive nás do ničeho složitého nenutí. Je to životní drama. Film, který se snaží ukázat nám normální věcí v normálním životě normálních lidí. Diváci, co po zhlédnutí tedy následně tvrdí, že se ve filmu nic nedělo, mají pravdu.. a zároveň ne. Maborosi je překrásný film kvůli způsobu, jakým buduje atmosféru a snaží se nás vnitřně vtáhnout do hlubokého smutku hlavní hrdinky. Je to film, který ukazuje mnohem více, než si člověk při první projekci vůbec představí, aniž by se jakkoliv snažil na diváka házet všelijaké šílenosti. Je to klidné, ucelené, dalo by se říct, že až relaxační dílo. Delší stopáž mi ani v nejmenším nevadila. Když člověk pochopí, jak ten film “funguje“, bude na něj nahlížet zcela jiným způsobem. A pokud jde o atmosféru, tak ta je stejně vtahující a úžasná jako hudební doprovod. Jedná se o báječně a mimořádně nádherně natočený snímek, budící soulad a harmonii. 5/5 (05.09.2024)

vo filme sa v podstate nic nedeje, viem ti ho zhrnut jednou vetou - zena strati muza, znovu sa vyda, po case sa vracia domov a znovu rozmysla preco skocil pod vlak, nik nevie. the end. to je pribeh tak na hodinu max, nie na 110min. skoro som parktat pri nom zaspal, aspon rozuzlenie som cakal, alebo ze skoci aj ona, ale nic sa nestalo, akoby bez konca, Tannerova impresia sa v mojom pripade nekonala. uzivatel stub dokaze odpustit (sialenu dlzku zaberov), ale ja nie :) (11.06.2013)

Dlouho jsem se na tenhle film těšil, možná proto scénáristicky a prací s tempem nedostál mým očekáváním. Vizuálně a hudbou se mi film neskutečně libí. Chápu, že právě vizuální stránka hraje hlavní prim při vyprávění, skrze dlouhé záběry se máme ponořit do hlubokého smutku hrdinky. Ani tak se mi film nevyryl pod kůži, chyběl mi větší vhled do nitra hrdinky. Film je opravdu krásný a stojí za pozornost, ale na to o čem chce vyprávět je bohužel příliš odtažitý. (20.03.2023)