Mesiáš zla

Aj keď je film plný príznakov nekvalitných béčok a artoviek (mdlý dej, mizerné afektované herecké výkony, krkolomný strih, či zlé nazvučenie), nasvietenie, hra s farbami, či kompozícia scén sú také úžasné, že vizuál dokáže hravo konkurovať najlepším talianskym kúskom z tej istej dekády. A tá krásne zrniaca analógová kamera! (29.12.2017)

Režisér Huyck toho natočit moc nestihnul. Začal sice nadějně a to tímhle mrazivým hororem, aby o třináct let později skončil kariéru s propadákem Kačer Howard. Jenže Howard byl podle mě fajn, a fajn je i Messiah of Evil. Jeho pohled na tehdy zkvétající tématiku ohledně zombies byl docela svébytný. Od Romerovy klasiky zase hodně odlišný, ale rozhodně né vůbec špatný. Největší zbraní tohoto zapomenutého kousku je určitě bezútěšná atmosféra, jednoduchý příběh je totálně bez humoru a doplněn zvláštní hudbou. Nejsilnějším momentem je pro mě asi návštěva městského kina, které se nenápadně plní bezduchými postavami. (23.06.2011)

Až absurdně značná absence logiky v tom, co postavy říkají a jak se chovají, musela být snad tvůrčím záměrem. Rozhodně tím je dost podpořena silná snová atmosféra. Po audiovizuální stránce (velmi mrazivá hudba ve spojení s pestrobarevným provedením a zvláštním střihem) je Messiah of Evil na špičkové úrovni. Jen škoda toho víceméně prostinkého děje bez větších překvapení. Jinak palec nahoru. (13.04.2018)

Obskurní a tak trochu neprávem zapomenutý nízkorozpočtový zombie flick s opravdu efektivní, tajemnou, zneklidňující a místy i krvavou atmosférou. Perfektní je rovněž atraktivní vizuál, výtvarné pojetí, najdou se zde i prvky surrealismu, snové a psychedelické momenty, dále mě zaujala jak režie, tak i kamera. Supermarket, jízda tatrou v noci s podivným chlápkem, který snědl živou myš, kino, to všechno jsou naprosto skvělé, děsivé, napínavé, a překvapivě silné a mrazivé scény. Tohle je vážně velmi stylovej, fascinující a svým způsobem velmi originální horor, pro noční podívanou jak stvořenej (ano, sledoval jsem to sám a ten zážitek byl snad ještě větší), film který si zcela jistě a to po celou dobu udrží vaší pozornost. Tento ztracený klenot bych zařadil někam vedle mezi tyto skvosty: "Carnival of Souls", "Invasion of the Body Snatchers", "Crazies", Dawn of the Dead" a "Night of the Living Dead" nebo "Malatesta's Carnival of Blood". (23.10.2011)

‌Zajímavá filmová hříčka. Lehce artové béčko s vyššími ambicemi, než bylo zapotřebí. Dominantní složkou filmu je skvěle zvolený soundtrack a tísnivá, místy až snová, atmosféra. Tvůrci věděli, jak správně navodit znepokojující náladu a zejména scény ve zdánlivě prázdném městě, kde se sem tam někdo potuluje, jsou vskutku působivé. Herecké výkony jsou samozřejmě úsměvné, bez toho by to snad ani nešlo, některé postavy jsou ale rozhodně pamětihodné. Vrcholem filmu pro mě byla scéna v kinosále, jenž mi svým provedením připomněla jednu legendární scénu z Hitchcockovo Ptáků. Po celou dobu jsem dumal nad tím, co se tam sakra děje, a i když film na mnoho otázek nakonec odpoví, po skončení ve mně stejně zůstal pocit, že nemám ani páru, o co tam vlastně šlo. Ale to mi v tomto případě nepřišlo vůbec podstatné, hlavní je, že film není příliš zdlouhavý, díky čemuž nemá moc prostoru nudit. Navíc ty artové prvky v jinak totálně brakové látce jsou prostě fascinující a bavilo mě sledovat jejich prolínání. Rád jsem tuhle perličku viděl a doporučuji ji všem fanouškům pokleslé filmové tvorby a hledačům zapadlých braků. Messiah of Evil vás dost možná mile překvapí. (16.04.2018)