Mesiáš zla

‌Zajímavá filmová hříčka. Lehce artové béčko s vyššími ambicemi, než bylo zapotřebí. Dominantní složkou filmu je skvěle zvolený soundtrack a tísnivá, místy až snová, atmosféra. Tvůrci věděli, jak správně navodit znepokojující náladu a zejména scény ve zdánlivě prázdném městě, kde se sem tam někdo potuluje, jsou vskutku působivé. Herecké výkony jsou samozřejmě úsměvné, bez toho by to snad ani nešlo, některé postavy jsou ale rozhodně pamětihodné. Vrcholem filmu pro mě byla scéna v kinosále, jenž mi svým provedením připomněla jednu legendární scénu z Hitchcockovo Ptáků. Po celou dobu jsem dumal nad tím, co se tam sakra děje, a i když film na mnoho otázek nakonec odpoví, po skončení ve mně stejně zůstal pocit, že nemám ani páru, o co tam vlastně šlo. Ale to mi v tomto případě nepřišlo vůbec podstatné, hlavní je, že film není příliš zdlouhavý, díky čemuž nemá moc prostoru nudit. Navíc ty artové prvky v jinak totálně brakové látce jsou prostě fascinující a bavilo mě sledovat jejich prolínání. Rád jsem tuhle perličku viděl a doporučuji ji všem fanouškům pokleslé filmové tvorby a hledačům zapadlých braků. Messiah of Evil vás dost možná mile překvapí. (16.04.2018)

Aj keď je film plný príznakov nekvalitných béčok a artoviek (mdlý dej, mizerné afektované herecké výkony, krkolomný strih, či zlé nazvučenie), nasvietenie, hra s farbami, či kompozícia scén sú také úžasné, že vizuál dokáže hravo konkurovať najlepším talianskym kúskom z tej istej dekády. A tá krásne zrniaca analógová kamera! (29.12.2017)

Artový horor budující slibnou atmosféru přímořského, vylidněného městečka, v němž se odehrává cosi podivného. Možná více, než samotné řádění jakéhosi pošahaného kanibalského kultu, na mě zapůsobily dekorace, kulisy a malby, jimiž byl vyzdoben ústřední byt. To mi zároveň přišlo jako snad ta jediná věc, která dokázala vzbuzovat něco jako strach. Až na pár strašidelných scén (moment v kině je pretty scary) Messiah of Evil jako celek nedokáže ani tak pořádně vyděsit, jako spíš navodit zvláštní atmosféru se znepokojivými výjevy. Film mi hodně připomínal francouzský zapomenutý hororový klenot La nuit de la mort (1980), který jsem viděla dříve. Podobné téma. (27.07.2017)

Režisér Huyck toho natočit moc nestihnul. Začal sice nadějně a to tímhle mrazivým hororem, aby o třináct let později skončil kariéru s propadákem Kačer Howard. Jenže Howard byl podle mě fajn, a fajn je i Messiah of Evil. Jeho pohled na tehdy zkvétající tématiku ohledně zombies byl docela svébytný. Od Romerovy klasiky zase hodně odlišný, ale rozhodně né vůbec špatný. Největší zbraní tohoto zapomenutého kousku je určitě bezútěšná atmosféra, jednoduchý příběh je totálně bez humoru a doplněn zvláštní hudbou. Nejsilnějším momentem je pro mě asi návštěva městského kina, které se nenápadně plní bezduchými postavami. (23.06.2011)

Ještě než Huyck natočil film mého dětsví Kačera Howarda, začínal docela tajemným hororem. A teda ten mě nijak moc nevzal. Messiah of evil je poměrně originální film, kterej má dobrý scénář a i výborný herce ale bohužel je to celý takový o ničem. Film se až moc táhne a občas působí celkem komicky. Nicméně na jedno zkouknutí to ujde, ale není to nic na co budu vzpomínat v dobrém. (11.12.2011)