Mys hrôzy

Pokud se o Scarface říká, že stojí a padá s geniálním Pacinem, tak to samé podle mě platí s Robertem De Nirem u Mysu hrůzy. Tedy až na malou maličkost; totiž že Zjizvenou tvář považuji i v řadě jiných ohledů za mistrovsky zvládnuté dílo. Možná nemám nastavenej smysl pro horory, ale když závěrečnou půl hodinu honí několik postaviček maniak s pistolkou v ruce mající snad deset životů, začne mě to prostě nudit. A nečíst Martyho jméno v titulcích, občas mě ani nenapadne, že za tím ten borec, kterej natočil Taxikáře nebo Casino, stojí. Taky z nějakýho důvodu naprosto nedokážu vystát Nicka Nolteho, který v Mysu hrůzy hraje jednu z nejdůležitějších rolí. Ale dost negativní kritiky. Je tu totiž taky Juliette Lewis, jejíž patnáctiletá dívka se skutečně pohybuje v mezích uvěřitelnosti, a hlavně Robert De Niro. Jak strhující postavu umí on vytvořit, to snad ani není možný. Celou dobu si s váma dokáže hrát; pět sekund si sedne na plot a budete se ho bát, jednou se usměje a na vše zapometene. Jeden příklad za všechny; když se asi v polovině filmu baví s Danielle o knihách, má tak neuvěřitelně charismatický a podmanivý náboj, že za a) začnete pochybovat o jeho vině, za b) nejradši byste ho poznali osobně, za c) závidíte Danielle, když ji políbí, za d) budete ho považovat za vzdělaného kultivovaného znalce umění, za e) budete mu fandit. (Nehodící škrtněte.) A to přitom neuplynulo ani půl hodiny od té doby, co s podobnou vervou přímo před vašimi zraky zmrzačil a znásilnil jinou ženu. Jo, Bobby, seš borec. (02.04.2008)

Tak takhle nějak si představuji OPRAVDOVÝ thriller. Cape Fear má všechno, co od něj divák čeká. Krom povinné zajímavé zápletky a smypatických postav však nabízí ještě mnohem víc. Martin Scorsese přesně ví, čím zapůsobit a přesto nebo právě proto, že neporušuje hranice žánru zůstává divák přikován k obrazovce až do samotného konce. Začne to vlastně celkem normálně, ale nenechte se zmást, Cape Fear vám ukáže, co znamená ona gradace děje. Postavy nepostrádají vývoj, ba dokonce každou chvilku se dozvídáme více o jejich niterných pocitech, mění se zcela logicky, poodkrývají své pravé Já. Stejně je na tom i příběh, zpočátku nevinné vyhrožování se pomalu mění až se dostaneme do nervy drásajícího finále. Každá minuta tu má divákovi co nabídnout. A herci? Ano, i ti jsou báječní, ale kdo čekal něco jiného? [TOP 19/14 86%] (13.03.2007)

Už úvodní záběr na De Nirovu kérku na vymakaném těle dává tušit, že se dočkáme něčeho zajímavého. Scorsese se opět pochlapil a jeho remake strčí černobílého předchůdce hravě do kapsy. Vyplatí se vidět, už jenom kvůli scéně, kdy De Niro jako údajný bohémský učitel svádí Julliete Lewisovou - to co ona předvádí, to je famózní herecký koncert. Dal bych i za pět, ale konec je bohužel blbej, klasicky hollywoodsky natahovanej. (11.05.2003)

De Niro je skvělý, Nick Nolte a ostatní výteční. Kromě přenatahovaného závěru směřujícího k jasné pointě, mi však vadilo, že advokát Bowden je na to, že je advokát, až příliš nedovtipný. Už tu dávnou vědomou chybu v obhajobě by profesionál (kterým údajně je) nikdy neudělal. A jestli ji udělal kvůli svému nikoliv profesionálnímu svědomí, byl to projev neskutečné hlouposti a lehkomyslnosti; mohl se obhajoby bez ztráty kytičky vzdát - a musel o takové možnosti vědět. Podobně neinteligetně se pak zachoval ve filmu ještě několikrát (například ono patlání se v krvi zavražděného detektiva), ale už se mi to nechce rozepisovat. Na sdělení pocitu jsem toho napsal až moc. (20.04.2009)

Není thriller jako thriller. Zvlášť, když jej točí Scorsese, kterému pevný žánrový mustr slouží jako hřiště, v rámci něhož je povoleno ohýbání konvencí i testování hranic stylistických norem. Je to jeden exces vedle druhého a De Niro hraje v podstatě hororové monstrum, ale pokud máte alespoň trochu rádi Hitchcocka, ochotně tomu všemu uvěříte a na konci nebudete vědět, čí jste (resp. na čí straně je spravedlnost). 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, PALINO, luj (14.02.2006)