Bertha z dobytčiaku

Těžko uvěřit, že pod touhle ptákovinou je podepsanej Martin Scorsese. Bertha z dobytčáku je takovej zmatenej, poněkud naivní příběh o tom, jak čtveřice zlodějů pořád jezdí vlakem a ukradne všechno, co neni přišroubovaný. Občas se najde nějaká lepší scéna (pro Scorseseho typicky scény, kde je nějaký násilí), jako celek to ale nemá hlavu ani patu. Jinak ten film na mě působil dost odfláknutě. Od hereckejch výkonů, přes poněkud zmatenej střih, až po různý drobnosti jako je rezervní kolo, který se náhle objeví na autě (i když ho v předchozí scéně nechali ležet u cesty) nebo třeba světle červenou až skoro oranžovou "krev". Jinak David Carradine byl pro mě vždycky spíš "Béčkař" a tady svůj stín nijak nepřekročil a Barbara Hershey taky nic moc nepředvedla (respektive předvedla svoje kozy). Myslim si, že kdyby to nenatočil Scorsese, tak tenhle film nebude zajímavej vůbec ničim. 40% (09.10.2010)

Druhý celovečerák Scorseseho nabízí zajímavou hereckou sestavu a stejně tak příběh. Neznám dopodrobna americké dějiny, takže jsem si zase tolik nepochutnal. Nicméně závěrečná vendeta Bernie Caseyho stojí za povšimnutí. Bohužel David Carradine dopadl neslavně a to ukřižováním na nákladní vagón. Snímek by se dal označit za takovou gansterku ve westernovém stylu. (13.01.2013)

Scorseseho variace na téma Bonnie a Clyde nedopadla úplně nejlépe. Stejně jako v jeho prvním filmu Kdo to klepe na moje dveře lze i zde nalézt pár výborných scén, ovšem jako celek se jedná o průměrný film. Scorsese si totiž to nejlepší ze svých začátků schoval až do svého třetího snímku, kterým byly Špinavé ulice. (19.09.2011)

„Nice work, but don’t fucking ever do something like this again“, poradil John Cassavetes Scorsesemu po zhlédnutí jeho béčkové odpovědi na Bonnie a Clydea. Motivací k natočení exploatační road movie, absurdně kombinující levicovou ideologii s křesťanskou symbolikou, byla začínajícímu režisérovi kromě peněz údajně možnost zakonzervovat na filmový pás prsa Barbary Hershey, která hraje v zásadě prostitutku (a které se Scorsese za tuto výhradně fyzickou roli „omluvil“ jejím obsazením coby Máři Magdalény v Posledním pokušení Krista podle románu, s nimž ho prvně seznámila právě Hersheyová). Film vybočuje z průměru několika vizuálně nápaditě řešenými scénami a dvojstranným uplatňováním násilí, jež je díky výrazům herců a pozornosti věnované obětem buďto brutální (v podání fašizoidních autorit), nebo spravedlivé (v podání odborářů). Vzhledem k zadání a podmínkám natáčení se vcelku pochopitelně nejedná o žádné veledílo, ale při žádném důkladnějším rozboru motivů ve Scorseseho filmografii by nemělo být opomenuto. 55% (03.12.2011)

I velký Mistr musel nějak začínat... Slaboduchý scénář a příšerná country hudba předznamenávají fakt, že tenhle film skutečně nebyl jedním ze Scorseseho uměleckých vrcholů, spíše průměrný až podprůměrný odlesk zašlé slávy velkého gangsterského opusu Bonnie a Clyde a možná i variace na nějaký western, třeba Butch Cassidy a Sundance Kid... Scorsese akcentuje sociální dobový rozměr a odborového předáka vykresluje coby morálně slabé individuum pouštějící se na dráhu zločinu. Ústřední ikonou filmu je železnice a vlak, který tu sehrává téměř úlohu žánrové definice - železniční road-movie s mírně romantickým nádechem... Sociálně těžká 30. léta v USA jsou v pozadí reflexe jako velmi nešťastná a drsná doba pro život... Nejsilnější je závěrečná ,,biblická" scéna, při které Martin Scorsese využil v plné míře svůj velmi hodně osobitý vztah k filmovému násilí... Bertha z dobytčáku je bohužel snímkem, který neurazí, leč zřejmě brzy na něj zapomenete... (16.01.2008)