Stopár

Pravdu má předhodnotitel StaryMech, tenhle film má blízko ke krámářským písničkám, k lidovým morytátům, které měly na konci mravní ponaučení. Hned mne praštily do oka ty naivisticky malované tabule, které jsou zde namísto explicitně krvavých scén. Proto i postavy jsou archetypální a putují vstříc svému osudu pouští, kde musí čelit svým ďáblům, tak jako staří světci čelili ďáblu v poušti (byť většinou s lepším výsledkem). Poněkud z toho vybočuje postava Stopaře, který zde má více nadhledu, poněvadž žije ve světě bílých i černých. Leč on v putování vzdaluje se světu bílých, což je symbolizováno jeho odstrojováním, ale zcela se již oprostit nelze. (04.09.2016)

Hledají a stopují domnělého vraha. Tři běloši a jeden domorodý stopař. V nádherné, nehostinné krajině. Den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě. Dere se to na povrch a nejde to zastavit. Jejich názory, víra i přesvědčení jsou tak rozdílné, že to, co možná nakonec naleznou, budou jen oni, takoví, jací jsou doopravdy. Hluboko zakořenění v rasismu, váhaví, výbušní, ale i nerozhodní, schopní odpouštět a možná najít odpuštění. A tohle vše, prošpikováno opravdu skvělou muzikou, která byla přesně tím malým zobáčkem, která rozhodla o mém bodovém hodnocení. Takže zase za pět, nečekaně. Jednu věc vím ale jistě. S tímhle pánem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil. Pokud od něj ještě něco seženu. Bylo by to víc, než dobré, tohle si troufnu tvrdit po jeho prvním filmu. Ps: moc dík uživateli Ambron za link, máš to u mě. (16.07.2015)

Tohle není Western, není to ani náš Eastern, je to Southern ze spodní polokoule. Od dříve uvedených se ale liší jen v podrobnostech: na výpravu se veze spousta železa a koně jsou jsou svěží i bez pastvy. Pokud je tu ale nějaký významný rozdíl, pak je to pouze specifický přístup režiséra, Rolfa de Heera. Ale ani téma - hledání formule sprvedlnosti a svobody bez ohledu na rasu, bohatství a společenské postavení, nepřesahuje biblický axiom "oko za oko, zub za zub", snad ho jen pluralizuje (ale tak je tomu skoro vždycky): "oko za oči, zub za zuby." - Vrah se nevyznačuje tím, že zabije, ale tím, že zabíjí. (21.06.2018)

Pro příznivce westernů vhodná záležitost. Tedy alespoň pro ty, kteří na Stopaře narazí resp. pro ty, kteří dobře ovládají angličtinu, jelikož pravděpodobně nenarazíte ani na anglické titulky, natož na českou verzi. Pro ty štastnější tedy skvělý zážitek, ve kterém mě především oslnil David Gulpilil, tajemná postavička, na kterou když se podíváte blíže zjistíte, že se mihla prakticky ve všech filmech, kde byl potřeba herecky zdatný aboriginec, a to herec je to opravdu znamenitý. Ještě stojí za zmínku skvělá hudba, která sice není typická svým žánrem pro putování po australské buši, ale možná proto mi přišla tak vyjímečná - tak trochu Nick Cave v provedení Archieho Roache. (24.08.2010)

Jsem moc ráda za tip na Stopaře, který se ke mně dostal a díky moc za něj, protože jsem tak objevila dalšího neznámého režiséra Rolf de Heera. Když jsem si přečetla jeho biografii, tak je celkem jasné, co chtěl tímto snímkem divákům předložit a co ho trápí zřejmě už hodně dlouhá léta. Téma rasismu je a ještě dlouho bude choulostivou záležitostí nejen v Austrálii, ale v mnoha jiných zemích a přiznejme si to na rovinu i v mnohých z nás. Způsob zpracování se mě asi dotknul nejvíc, protože poslouchat tu podmanivou muziku se zpěvem, který přirozeně zapadal do celého příběhu, mě úplně rozebral na malinké kousíčky, taková to byla balada. Výhrou do loterie byla volba Davida Gulpilila do hlavní role, byl vynikající jen s těma jeho všeříkajícíma očima a já vám doporučuji přečíst si i jeho biografii. Osobně bych ho moc ráda viděla například tancovat, to bylo překvápko, že je to i úspěšný tanečník :-) Ne ne, je škoda nechat Stopaře někde v koutku zapomenutého a já ho v každém případě doporučuji. Hodnocení je na hraně mezi čtyřkou a pětkou, ale ta podmanivá muzika........... Archie Roach zkrátka u mě zabodoval:-) (31.07.2014)