Bubák Bubby

Můj názor na film se víceméně shoduje s komentářem Lollirot. Až do chvíle, než hrdina opouští svou kobku, se jedná o syrový, krutý, ale uvěřitelný, parádně zahraný film, kterému bych bez váhání dal pět hvězdiček. Ovšem poté, co ten chlap vyjde na světlo, spouští se vodopád nesmyslů, který vše mění v prvoplánovou nechutnost a těžkou nudu. Začíná to tím, že se hrdina vyspí s (dvounohou) kočkou, která by v normálním světě o něj ani pohledem nezavadila. Pokračuje to vězením, ze kterého je propuštěn, ačkoli těsně předtím okrade prodavače, který jistě poskytl policii jeho přesný popis. Nemluvě už vůbec o kočce zabalené do folie, podle které by i ten nejméně inteligentní policista musel přijít na to, že zde existuje jistá podobnost s podobně obalenými mrtvými rodiči našeho hrdiny. Jediné, co mě v druhé půli zaujalo, je hrdinův způsob balení koček (těch dvounohých, balení těch čtyřnohých do folií mě fakt nebere). Prostě člověk přijde k vyhlédnutému objektu, chytne ho za prso a řekne, ty máš krásné kozy, ukaž mi je. A už to jede, ženská zjihne, je nadšena tou pochvalou a člověk si s ní může dělat co chce. Pravda, v polovině případů nezjihne, naopak ztvrdne, ale nějaké to kopnutí člověk snese. Určitě to vyzkouším, přeci jenom mám na hlavě 2x víc vlasů než on, takže jsem 2x přitažlivější a tak by to mohlo vyjít ve 100% případů. (06.08.2012)

Pěkná úchylárna, jen co je pravda, ale mě to víc bavilo jen do doby, kdy se dostal Bubby z dosahu své rozkošné maminy. Jakmile ale začal Bubby putovat světem a poznávat ho, začalo to trochu drhnout. Nicméně závěr to zase pozvedl - kapela s frontmanem Bubbym byla skvělá a trochu mi připoměla kdysi slavné The Residents a některé kapely z Rock in Opposition. PS: kdo dělal anotaci k filmu, tak ho asi nikdy neviděl... (05.01.2016)

Svět je odporné místo a pokud jste velké, naivní, přitroublé dítě a navíc bez základní společenské zdatnosti dá vám co proto. A zejména vlastní rodina vám dá poznat toho největšího zla. Bubby se narodil psychotické matce, která se rozhodla, že ho bude mít jenom pro sebe, a tak mu namluvila, že nesmí ven, protože je tam plyn, kterým by se otrávil. A tak Bubby vyrostl ve špinavé šedivé díře a zatímco byl nucen k souloži se svou vlastní matkou a různým způsobem týrán, zakrněl na mentální úrovni dítěte. První čtvrtina filmu je směs úchylností a bizarnosti. Naturalismus je zde silným prvkem, který vás místy bude skoro znechucovat. Jakmile se však Bubby dostane mimo své vězení, stává se film spíše komedií míchnutou s dramatem... a velmi dobře se na to kouká. Jednotlivé scény jsou místy nelogické a absurdní (úmyslně), ale přesto děj míří určitým směrem a sice k postupnému Bubbyho začlenění mezi normální lidi. Co nejde nezmínit je neuvěřitelný herecký výkon Nicholase Hopea, který jako by svou roli doslova žil. Je neskutečně přesvědčivý... Dál se mi líbil způsob kritiky katolicismu, který je zde prezentován v různých formách - Bubbyho ujetej fotr, představy Abgeliných rodičů o tom, koho Bůh rád má nebo nemá a to, že lidé, kteří si berou do huby Ježíše ze všech nejvíc, jsou často ten nejhorší póvl. Funguje to snad po všech směrech: kritika, komedie, soft-exploitační úvod i dějové tempo... Jenom možná mohli ubrat pár scén, protože místy to na mě působilo trochu přeplácaně. Jinak ale nemám nic proti... (27.06.2011)

Pro mě osobně v podstatě mystická záležitost. Během čtyřiadvaceti hodin nastaly vzájemně nesouvisející události, který velice výrazně ovlivnily směřování mého života. A nakonec jsem vyrazil na FOD na tenhle film. A to bylo razítko pod tím vším. Nebo jen takový třešnička na dortu, to je jedno. Myslím, že ten popis „divný“, „nepříjemný“ a „odporný“ a zárověň „něžný“, „křehký“ a „dojemný“ ten film naprosto vystihuje. Můžete skončit předčasně a pak to bude jenom hnusný, anebo vydžíte a bude to krásný. Myslím, že každej, kdo si ve vztahu ke společnosti občas připadá tak trochu retardovaně (nebo alespoň divně), to musí ocenit. Pokud je ovšem schopen projít tím nehezkým. (05.10.2020)

Tenhle film mě dostal. Začátek mocně expresívní, jednotlivé obrazy jsou neskutečně působivé. Čelist mi padala pozoruhodně často, prakticky scénu za scénou. Ani nemůžu říct, která mě rozsekala nejvíc. Hodně po/div/uhod/nej film, z kterýho si asi každej odnese něco jinýho. Já rozhodně úžas nad virtuozním herectvím NH, nad obrazotvorností - některý věci fakt snad ani nejdou vymyslet - a scénu prvního setkání Bubbyho s hudbou a jeho prvního vystoupení s kapelou. Neodbytně se mi vybavily roky šťastně strávené s JM a Doors:)) A čímsi neznámým se mě dotkla scéna Rachel miluje Bubbyho a Bubby miluje Angel. Nehodnotím fakta, protože to nebylo moc reálné - beru to jako podobenství a alegorii, jako formu psychologické a filozofické úvahy a formu vyrovnání se autorů s náboženstvím, které po tisíce let foliuje jiné a samo je foliováno, stejně tak, jako jsou foliováni jednotliví lidé nebo kočky.---Don´t be still, cat. (20.12.2013)