Hráči so smrťou

Ach, tak tohle bolelo! Film má dost zajímavý nápad, ale je zcela nevyužit. Jsou dvě varianty, jak dokáže zvláštní režisér Joel Schumacher režírovat film. První je, že natočí super film, jaký tu ještě nikdy nebyl a je to naprostá pecka. Druhá varianta je, že natočí neuvěřitelnou slataninu hrajicí si na něco víc, a přitom je to zhovadilost toho největšího rázu. Hráči se smrtí spadá do varianty druhé. Nudně natočený zajímavý film. A v tom právě spočívá zvláštnost Schumachera. Má k dispozici zajímavou věc a totálně jí podělá. Slovo hráč je odvozeno od slovesa hrát a hrát znamená většinou zábavu. O filmu se to neda říct. Občas se vyskytla nějaká ta brutálnější scéna a potom horové scény. Poslední půl hodina měla být asi akční, ale nebyla a to tak, že vůbec. A radši nebudu mluvit ani o předvídatelném konci. Navíc se film snaží o hlubší poselství, aby se každý omluvil za své činy, které kdy spáchal. A to už je i na mně moc. Plus nehorázné mrhání hereckých hvězd jako je Kiefer Sutherland, Julia Roberts a Kevin Bacon. Myslím, že oni nemají za potřebí hrát v takovýchto filmech. To je možná tak pro béčkové herce jako je William Baldwin a Oliver Platt. Ti ať si v tom klidně hrajou. Ve své době to možná bylo uznavané dílo. Já to neuznávám ani teď a myslím, že bych to neuznával ani v roce 1990! V dnešní době je to pouho pouhé klišé. (01.09.2008)

Navzdory hvězdnému obsazení (s čímž se taky vrátil můj neoblíbený neduh toho, že vidím herce a ne postavu, kterou hraje) to celé vypadalo hrozně levně a hloupě v čele s dětmi, které šikanují (a dokonce i přeperou!) dospělé lidi. Plot twisty, jestli se jim tak dá říkat, byly předvídatelné. Hloupé zdržování děje dražením NDE a vyvoláváním tak umělých konfliktů, když by se mezitím dala krásně prozkoumávat otázka života po životě. (10.12.2019)

Ach, ta nostalgie... Oblíbený film mé puberty sice zkouškou času prošel, ale přece jen cestou poztrácel vavříny a oslnivý lesk. Přesto tenhle pochmurný příběh o prohřešcích minulosti i současnosti ve spojení s hazardní cestou za poznáním neztratil místečko v mém osrdí, na čemž má zásluhu hustá atmosféra a sympatické herecké osazenstvo. Dovolím si upozornit, že obě verze českého dabingu byly jako urputné tahání za pubické chlupy. Část mého vysokého hodnocení má na svědomí ten neobjektivní vtíravý kámoš sentiment: 79%. (04.06.2013)

Strašlivá báchorka v náručí Schumacherovské výtvarné opulence, která zachrání z jalového scénáře, co se dá. Představený svět, ve kterém "náboženství selhalo a filozofie selhala" a který je prodchnutý prázdnotou, dekadencí, rozpadem a rezignací lze dle filmu pak zachránit jen skrze překonávání limitů sebe sama a vědění. Listopadová pošmournost, kdy jsou veškeré denní záběry natáčené buď nad ránem či navečer, interiéry připomínající prázdné chrámy (včetně bytů postav) a postranní uličky naplněné dealery, prostitutkami, kde se provádí ilegální potraty kontrastující s vylidněnými ulicemi hlavními - to vše upomíná na únavu z dekády hédonismu 80. let, z níž v předešlých filmech Schumacher tolik těžil. Dekádu, ve které Filardi scénář k Flatlinerům napsal a proto ve výsledku je příběh o tom, jak mladí studenti ve vlastní aroganci vyzvou smrt, což se jim ve výsledku vyplatí, protože ta jim udělá terapii, kterou lze vyřešit tím, že řeknete pardon holce, který jste před dvaceti lety řekli, že je píča. Inu nevim. (27.12.2019)

Navzdory opravdu dosti pitomoučkému scénáři má film slušnou atmosféru a po dobu expozice mě držel v jakéms takéms napětí. To ale postupně opadávalo a já se začal soustředit na to, jak moc jednoduše a naivně celý příběh kráčí kupředu k předem odhadnutelnému konci a jak celý ten potenciál, který v samotném námětu jistě tkví, mizí v nenávratnu. 5/10 (17.05.2014)