Smích se lepí na paty

Skoro se zdá, jako by byla mimořádnost tohoto Bočanova filmového opusu tak trochu dílem náhody, ale třeba je to mýlka. Nedá se totiž přímo říci, že by šlo o výrazný režijní počin a ani kamera není nikterak převratná, i když jistě neurazí. Obojí působí dosti průměrně a jistě by bylo možné najít, například v seriálové v produkci tehdejší ČST, leccos podobného. Vysloveně pochválit nelze ani scénář, který působí dosti literárně, nepravděpodobně a vykonstruovaně. Přesto je v tomhle filmu něco, něco těžko definovatelného, co jej činí mimořádným... Asi je to především dáno účastí celé plejády skvělých herců, obsazených navíc takovým způsobem, že mohli do své postavy vložit až nečekaně mnoho ze sebe samých, do značné míry ale také jde o šťastnou kombinaci velmi hořkosladkého humoru a takové té tiché všednodenní melancholické tragiky. Přes všechnu nepravděpodobnost a vykonstruovanost je tak "na paty se lepící smích" nakonec filmem moudrým a hluboce pravdivým. Tenhle v pomalém tempu vyprávěný opus si tudíž vnímavého a citlivého diváka rozhodně získá a zadere se pod kůži až nečekaně hluboko... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Pohrobek (01.06.2012)

Příběh o panu "neomylném", který svému nosu jednou vystaví pomník, nebyl vůbec špatný. Avšak rozhodnutí vypointovat příběh rozluštěním záhady vilných starců nabízí přinejmenším dvojí klíč k interpretaci hlavního hrdiny: buď ho jeho vlastní karamboly měly definitivně přesvědčit o nedostatečnosti lidí z jeho okolí (jež tak nikdy nebudou moci dosáhnout nebo se jenom přiblížit jeho "výjimečnosti", či ji snad aspoň pochopit), čímž by se maximálně odhalila jeho nulová sebereflexe a nesnesitelnost; nebo se tak měla naopak prokázat směšnost jeho konání, kterou si měl sám uvědomit, a stát se tak člověkem hodným slitování. (06.01.2015)

Docela neobyčejný film o docela obyčejných lidech s docela neobyčejným Vlastimilem Brodským. Neutuchající životní optimismus jeho postavy je sice poněkud neuvěřitelný, nicméně právě Vlastimilovo podání role jí uvěřitelnost dodává v dostatečné míře. Moc a moc jsem se s tímto filmem ztotožnil a dávám 90%. (23.03.2010)

Vážně netuším, proč by se měl smích lepit zrovna na paty. Spíš to vidím tak, že se přilepil na podrážky ... na bezpočet podrážek. Tudíž ho bezpočet nohou roznesl po širokém okolí, jeho koncentrace tím pádem rapidně poklesla a popravdě řečeno - mnoho z něho nezůstalo. Tím ovšem nechci jakkoli naznačit, že by se snad proto narodil špatný film. Jistě - není dokonalý: Až příliš okatě cílí na emoce, neboť předpokládá, že správný divák je útlocitný. Až příliš neomaleně postrkuje do popředí Joskovo trochu podivínské hračičkovství, neboť předpokládá, že správný divák se chce pobavit (jen tak mimochodem - co se všestranného kutilství i obveselovacích schopností týká, s velkou převahou vede všeuměl Bohouš ze seriálu "Chalupáři" z roku 1975). Nicméně jádro příběhu je zdravé a jeho zpracování empatické. Jen je v něm až moc hořkosti a smutku a samoty - na to, aby se s čistým svědomím mohl nazývat komedií ... 3,5*. (07.05.2019)

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)