S čerty nejsou žerty

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

Jako velký chlapec, který již dobrých dvacet let na pohádky nezízá, protože to je pod jeho úroveň, zabývá se totiž podstatnými problémy domácí i zahraniční politiky, správného naštelování světa a peripetiemi spojenými s vařením pro život nutných poživatin, prostě fotroidní typ, musím říci, že tato pohádečka je ze všech nejlepší a čumím na ní pokaždé, kdy zavítá do mého obýváku na obrazovce od Velkého bratra. ,,Je to rebel"! křičím na každého, kdo si to svým, mě milým jednáním zaslouží. (14.05.2012)

"A to bylo jenom jedno jediné pírko ze slepice! Nebýt mééého včasného zááásahu, mohla být zničena celá pekelná kniha hříchů"................. " Dorota Máchalová strana 1228, osmý řádek vlevo dole .... Já vidííím ... osmý řádek vlevo dole .... říkám, že vidííím, mrknu a vidííím ..... ano, to je tady ..... jsi drzý čert"........................ Lucifer: „Ticho! A hlavně nemyslet! Nebo z tebe udělám scvrklou žížalu. A z tebe taky. Ostatně bys to potřeboval jako sůl!” (05.04.2012)

Scénář: Hynek Bočan, Irena Šlapáková, Jiří Just .. V naší zemi se natočila obrovská spousta pohádek a když bych měl určit tu nejlepší a nejzábavnější, vybral bych si tuhle. Hvězdné obsazení, princezny, čerti a samozřejmě pekelná váha. Vtipný scénář, výborná hudba a výsledek, který se musí líbit úplně každému! (28.03.2005)

Jedna z našich nejlepších filmových pohádek a víte, proč tehdy ty pohádky měly takovej úspěch? Protože tvůrci tehdy brali děti jako sobě rovné a chtěli jim předložit kvalitní příběh s trochou zamyšlení a prokreslenými postavami. Žádný jednovrstevný vodový omáčky, jako dneska o hovadinkách typu Rumplcimprcampr. A navíc mám k tomuhle filmu i duchovnější vztah, protože jsem se narodil zároveň s ním. Už od dětství to byla moje nejoblíbenější pohádka. A Karel Heřmánek je ten nejlepší čert v dějinách filmu, hned po Ladislavu Peškovi z Martina Kabáta a Al Pacinovi z ďáblova advokáta. (12.12.2005)