Diagnóza smrti

Poslední Kalašovka s Rudolfem Hrušínským je u mě tak nějak přesně na pomezí tří až čtyř hvěžd. Jak již zmínili ostatní komentující, je tady vidět, jak se za deset let od posledního Schulofoa dílu změnila doba i styl natáčení. A vlastně to v tomto případě není vůbec ku prospěchu. Protože temná  černobílá barva měla opravdu svoje tajemné kouzlo. To (takřka televizní) vybledlá barevná pociťově nemá. Schulhoff taky ničemu nepomohl tím, že jeho režie mi tentokrát již připadala oproti minulým dílům taková rutinní a skoro až rezignační i s těmi všemi šedými socialistickými prostředími. Je to škoda, protože materiál zde jinak nebyl tak špatný. To že je Rudolf Hrušínský i po desetileté pauze ve své roli jako doma asi až tak nepřekvapí. Ale nepřišlo mi, že by jeho major Kalaš ztratil něco ze svých předchozích atributů. Pořád jde o nepříliš emoce projevujícícho, tvrdého, ale když na to dojde tak i  empatického vyšetřovatele, který vypadá jakoby byl se svou prací i ženatý (i když tentokrát se dokonce zmíní v jedné větě o své ženě, takže se dovíme, že zřejmě má rodinnu.:DD), klidně vám neomaleně vleze kvůli vyšetřování do domu, ale každý výslech většinou zakončí formálně zdvořilostní  větou ,,tak vám děkujem.´´ Přece jen je tahle postava tentokrát ale o něco lidstější. Především díky rozhovorům s nemocničním doktorem o otázkách života, smrti a pak i spravedlnosti. Zpočátku mi přišla vedle klasického vyšetřování druhá línie o havárii řidiče a darování ledvin už vaření z vody, ale nakonec musím uznat, že to příběh docela osvěžilo a morální dílemata o tom, že někdo musí umřít, aby mohl druhý žít a každý doktor bude chtít uzdravit toho svého pacienta nebyly zanedbatelné stejně jako následné otázky o tom, že za vraždu bude vlastně odsouzen viník, ale ne ten, kdo ho k vraždě donutil. Dobrá, po třech Schulhoffových Kalašovkách, které to zkoušely hlavně přes temnou atmosféru a nervydrasající patrání po vrahovi se to tentokrát zkusilo jinak, trochu psychologicky. A musím říct, že mě i tak vývoj často úspěšně překvapil a nakonec do sebe všechno docela zajímavě zapadlo.  Jen by se mi líbilo lepší filmařské podání, které tady je fakt takové ušmudlané. Nakonec ale stejně přidávám čtvrtou hvězdu, radši (stejně jako u Strachu) bez přemýšlení. (09.06.2021)

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný. (20.08.2017)

Hrušínského herecký výkon je tradičně skvělý a také ostatní herci nehrají špatně, ale přesto film jako celek zoufale nefunguje. Nemá tah. Nejde přitom o "pomalost", ale spíš o to, že se ve filmu v zásadě nic moc neděje. Zápletka je sice vcelku dobře vymyšlená, ale celé to působí poněkud odtažitě a divák v podstatě ani nemá proč přemýšlet o tom, kdo je vrah. Částečně proto, že nám film o jednotlivých postavách prakticky nic neřekne, takže se s nimi nelze výrazněji ztotožnit. Problematicky vyznívá i určitá "ušmudlanost". Schulhoff se evidentně snažil o tísnivou atmosféru, ale prostředí nepůsobí tísnivě nýbrž sterilně. Celkový dojem: 60% (11.11.2009)

Dobrá - typická česká detektivka ze sedumdesátých let - se zajímavou zápletkou (okořeněnou tématem tehdy myslím ne ještě tak rutinních transplantací) a uměřeně civilními hereckými výkony, vcelku zdárně naplňujícími atmosféru filmu. - - - P.S. Jízlivě si představuju, jak by takový film asi dopadl dnes... (25.03.2006)

Formálně i co do atmosféry už je Diagnóza smrti jen slušně odvedené, takové standardní, československé řemeslo.    Onu sychravou či řekněme živočišnou a nejistou atmosféru šedesátek se tu snaží nahradit těžkotonážní psychologie plná deprese a pocitu osamění, lépe možná prázdnoty. Jako obrázek normalizační a ploché šedi sedmdesátých let zdařilé, ale pro mě osobně jen zvenku. Zatímco předchozí snímky, tedy především Vrah skrývá tvář a Po stopách krve, mne doslova pohltily, tady jsem zůstal jen tím, a docela nezúčastněným, divákem. Poslední "kalašovku" jsem navíc  poprvé "vyšetřil" dříve než pan major, což mi na zážitku taky nepřidalo. Šedivá trojka. (05.10.2022)