Bohouš

Tak jsem konečně viděl Bohouše ! Neoznamuji vám tím setkání s mým kamarádem, ale touto zprávou sděluji, že jsem shlédl legendární československou komedii s tímto jednoduchým názvem, která byla natočena již roku 1968, tedy ještě předtím, než jsem se narodil. Ačkoliv se černobílá komedie o délce pouhých 25 minut vysílala hlavně v československé televizi nesčetněkrát a to hlavně na Silvestra, úspěšně se mi vyhýbala. Inu, když jsem byl mladý, měl jsem jiné zájmy, než se dívat na starou komedii v TV a s přibývajícím věkem pro změnu opadal zájem o slavení posledního dne v roce litry alkoholu. Pravda, sice jsem seděl doma častokrát před televizní obrazovkou, ale že bych se na Bohouše podíval ? Upřímně mne to ani nenapadlo. Až teď v lednu, jsem na tuto komedii narazil v nabídce ČT a tak jsem oblíbený film s minimem herců shlédl během oběda. Hlavním hrdinou byl správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák), který očekával příjezd početného zájezdu turistů, což mu přidělalo starosti. Vaření jídel nestíhal a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si začala balit kufry. S Bohoušem už na chatě nechtěla zůstat ani minutu. Vzápětí jsme se dozvěděli, že Bohouš byl Randův obrovský bernardýn, který odmítal respektovat Miluščino soukromí. Pokojská tedy odešla pryč, když se v chatě objevil první host (Vladimír Menšík), který měl hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním vzápětí uzavřel bizarní sázku. Pokud host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. A tak začal správce nosit jeden talíř za druhým a pes i host se do několika druhů s chutí pustili. Vhod přišla i becherovka a nutno poznamenat, že oba museli jíst to stejné jídlo, takže souboj byl férový. Do konce zbývalo pouze pár minut a já byl zvědavý, jak to celé dopadne. Ovšem jako vždy si výsledky závěru filmu už nechám pro sebe, abych vás nepřipravil o potencionální zážitek. Mohu už jen prozradit, že hlavní náplní legendárného snímku byl ironický humor a poměrně jednoduchá, leč velmi netradiční zápletka. Když jsem dojedl, skončil i film a já musel konstatovat, že se musel divákům kdysi strašně moc líbit. Zřejmě proto jej televizní stanice tak často vysílaly, ale i když já osobně mám staré filmy rád, nebyl jsem z Bohouše utržený ze řetězu. Na druhou stranu se mi líbil zmíněný druh humoru a výkony obou vynikajících herců Menšíka a Sováka. V mém hodnocení jsem se snažil vzít v potaz všechny zmíněné faktory a vyšlo mi ….Suma sumárum, černobílá komedie Bohouš ode mne získal tři bernardýnské hvězdy ***. (09.01.2023)

Velice příjemné černobíle pokoukání na souboj jedlíků, tedy Menšík vs. Bernardýn. Ještě že se tvůrci rozhodli pro 25 minutovou stopáž, neboť při klasické filmové délce by film nabídl nepochybně spoustu vaty. Takhle se jedná o vyvážené a nenudící dílko, které si jednou do roka při repríze v televizi rád pustím. (20.09.2008)

Nenadchlo, ale dobrý. Předně nejsem pejskař. A vsadit se s bernardýnem, respektive s jeho majitelem, mně nepřišlo jako nějaký extra nápad. To svědčí o tom, že námět samotný vystačil právě jen v kategorii mikrokomedie. Menšík a Sovák byla herecká dvojka, která hrála spolu snad ještě lépe než odděleně. Netroufám si tvrdit, jestli oba zhusta improvizovali, ale myslím, že to dali na první dobrou. Hadrbolcová tam byla navíc, nic proti jejím hereckým schopnostem, ale obešel bych se bez ní, protože její přítomnost na konci a na začátku nějak do celku nezapadla a působila až rušivě. Kdo komedii uvidí poprvé, se pobaví dobře, protože nebude vědět, jak sázka mezi vyhládlým Menšíkem a nenažraným bernardýnem vlastně dopadne. 60% (01.01.2012)

Bohouš je zřejmě ojedinělá chuťovka v rámci televizní tvorby, která byla produkována v Československu kolem roku 1968. Usiluje o čistou a nenáročnou zábavu, což se daří s obrovským přehledem. Již úvodní scény naznačují, že může jít o něco se zajímavou zápletkou a samotné soupeření jedlíků jen dokládá, jak kvalitně je příběh vystavěn. Bohouš má své kouzlo a naprosto bezkonkurenčně vyplňuje svých 25 minut. (04.01.2015)

Snad nejznámější souboj v pojídání jídla mezi člověkem a psem. Prohlášení o hladu jaký má bernardýn není jen tak, obzvlášť v restauračním podniku, kde je hostinský majitelem takového psa. Tady však nejde ani tak o hlad, jako o chytrost. Pokud se ví, že takový bernardýn toho sežere opravdu hodně, ale takový chleba zásadně odmítá, proč nevyužít návrhu sázky samotného hostinského, když je výhrou bezplatný týdenní pobyt a ještě se přitom pořádně najíst. Televizní povídka se stala vyhledávaným evergreenem, bez kterého si již nikdo televizní program kolem silvestra neumí ani představit. A právě vlivem pravidelné reprízy už příběh a pointu zná každý nazpaměť. A jak to tak vypadá, své popularity se vlivem toho ještě stále jen tak nezbaví. (01.02.2016)