Štamgast

„Nenávisť. To je jediné, čo pretrvá.“ Bukowski vedel dobre písať. To, o čom písal, nebol tak úplne môj štýl, ale veľmi sa mi páčilo, aký dokázal byť stručný, priamy a jasný. Nemám ktovieako v láske spisovateľov, ktorí píšu 300 a viac stranové romány a aj tak to stojí za hovno a nič nepovedia, lebo nemajú čo, alebo to nevedia. Oveľa radšej si prečítam krátku, ale dobrú poviedku. V tomto smere písal Bukowski podobne, ako Hemingway. Žiadne zbytočné slová, ani rušivé vedľajšie dejové línie, ktoré nikam nevedú. To sa mi na ňom páčilo. Bolo to ale nielen to prvé, ale zároveň aj to posledné, čím ma pozitívne zaujal. Inak šlo o strašného, nechutného človeka (viď. hororový dokument Bukowski: Born into This z roku 2003). A taký je aj Štamgast. Je v ňom odporné všetko. Ženy, jedlo, sex, aj alkohol. Je zaujímavé, že Bukowskému (ktorý k filmu napísal nič moc scenár) sa tento film resp. Mickey Rourke nikdy príliš nepáčil. Rourke je pritom podobný stratenec, akým bol Bukowski. Mal ťažké detstvo a to z neho urobilo komplikovaného muža, ktorý zničil život všetkým, ktorí ho milovali, vrátane seba. Rourke nie je síce až taký stratenec, ako Bukowski a ja ho mám rád. Napriek tomu sa Bukowskému nepozdával. Nakoniec je ale Mickey jedným z mála plusov tohto temného, zlého, škaredého filmu. A už ani on nie je žiadny zázrak. Miestami mi bolo až trápne pozerať sa na to, čo stvára ako Bukowského alterego Henry „Hank“ Chinaski. Matt Dillon, stokrát nenápadnejší herec, bol v o 18 rokov mladšom Faktóte oveľa lepší, než Mickey Rourke, ktorý sa síce veľmi snaží, ale podľa mňa je až príliš vidno, že to všetko len “hrá“, predstiera. Potešil ma výber štamgastov, agresívny barman (Frank Stallone!), pár WTF scén a expertka na pošahané úlohy Alice Krige (Sleepwalkers, Star Trek: Prvý kontakt, Solomon Kane, Silent Hill) s Faye Dunaway. Inak ale dosť hrozný film. Nie som si istý, čo tým chcel producent Menahem Golan dosiahnuť; jeho polom pôsobnosti boli skôr snaživé béčka s Van Dammeom, Stalloneom a spol. (25.08.2017)

Tak takhle má vypadat Chinaski - vypitá smardlavá troska, z níž však prosakuje hodně svérázná důstojnost, zásadovost, inteligence a především charisma. Rourke v téhle roli neskutečně zaválel. Bombastické dialogy, černý humor a perfektní atmosféra nenáviděné a milované ulice a každodenního dobrovolného živoření. (17.02.2013)

Bukowski tak trochu inak.. a predsa ten starý dobrý Bukowski. Rourke bol skvelý, Dunaway detto a nezamilovať si ich povalačské životy je hriech prvého kalibru. K dokonalosti ale snímku chýba ešte veľa. Dno mohlo byť hlbšie, pach spodiny intenzívnejší, "spisovateľské (umelecké) aktivity" prepracovanejšie a koniec koncov aj ona filozofia pana Chinaskiho nedosiahla zasluhovaného podania. Ale chuť na jednu cigaretu s whiskey som dostal, to hej. (25.07.2011)

Popravdě jsem trošku v rozpacích jak tento velice zvláštní film ohodnotit. Nevím, zda je tak jednoduché zaškatulkovat Henryho Chinaskiho pouze jako člověka, pro kterého je pití smyslem života a víc to neřeší. Podle mě je ta myšlenka daleko hlubší, než se může zdát. Každopádně Mickey Rourke mě zde přesvědčil o svém hereckém umu daleko více, než třeba ve Wrestlerovi, který také nebyl úplně špatný. Tady to byl však vyloženě herecký koncert. Co se týče Faye se vzhledem maminy od rodiny, tam to byl snad ještě brutálnější skok k něčemu, co se pro daný obličej zdá býti snad až nepředstavitelné. Od Bukowskiho jsem kdysi četl nějaké povídky, a popravdě je to až moc velká síla na mojí konzervativní duši. Proto jsem čekal, jak tady má přemoralizovanost dostane za vyučenou a nestalo se tak. I se vší tou hrubostí musím říci, že tu stojíme před velice zvláštním způsobem jemným a příjemným příběhem, který je však spíše epického charakteru. (13.01.2010)

Barfly připravil Chinaskiho o mnoho zloby, cynismu, šovinismu a animálního sexu. Z alkoholika, který nenávidí sám sebe snad ještě víc, než své okolí, se stal egomaniakální alkobaron s otravným akcentem, který si svou cestu dokáže obhájit (minimálně sám před sebou, dalšími alkoholiky a vlhnoucí high class fanynkou). Promluvy hlavních postav často působily dojmem, že tam jsou hlavně aby zazněly samy o sobě a do samotného proudu děje byly podivně, epizodicky, naskládány. Zkrátka "šustěly papírem". Henry pro mě v téhle adaptaci ani tak není prudce inteligentní, svobodomyslný svéráz s mocným charismatem, který odmítá frustrovanou a falešnou společnost, jako spíš prostým alkoholikem, který svůj talent propíjí pod mramor. Pro poetiku světa začouzených barů kouknu raději na Můj nejmilejší bar, když bude chuť na svět outsiderů, víc potěší Lebowski. (16.11.2014)