Plavení hříbat

Nerozumím tady některým blábolům, který film přirovnávají ke komunistické propagandě. Je to příběh z doby, ve které se tenkrát takhle žilo a žádné opěvování komunistů tam nevidím. Každá vesnice měla svoje družstvo a každé chtělo být nejlepší v kraji, ale o tomhle film vůbec není. Je to především skvěle obsazený nenudící snímek, ve kterém každá sebemenší rolička je zahraná perfektně, včetně té hlavní a to Ivana Vyskočila. Už od " Past´áku " mě přesvědčil, že hrát umí a stejně je tomu i v tomto filmu, který se odehrává hlavně na Jižní moravě. Perfektní dramatickou roličku si střihl Vlad´a Menšík, jeho demolování baráku bylo prostě mazec! A v neposlední řadě ta hudba, ach ta hudba, ten Zdeněk Liška si mě vždycky, ale opravdu vždycky omotá kolem prstu. (20.06.2011)

Hynek Bočan natolik vstoupil po Pasťáku v 70. letech do bezvýzznamnosti, až je to s podivem k jeho čtyřem výrazným snímkům předešlé dekády. V polovině let 70. stvořil snímek, který odpovídal politickému zadání - tápaní představitele nehumanitní inteligence, nejlépe technika nebo zemědělského inženýra (jako v tomto případě). Osobně se domnívám, že takovýto námět nutně nemusí být úplně hloupým a realitě nebyl zcela vzdálen, po scénaristické stránce se mi zdál věrohodným (podobné typy jako hrdinův otec jsem při svém působení na venkovské škole ještě v 21. století zaregistroval). Brzdou jsou herečtí představitelé (Ivan Vyskočil, Jiří Sovák) a vůbec celková neosobitá a zaměnitelná realizace. Domnívám se, že kdyby film točil Karel Kachyňa, film by sice zůstal ideově v linii normalizační propagace práce (svým způsobem ale dílo navazuje na ruralistickou koncepci zakořeňenosti postav sedláků se svou půdou) a užitečné inteligence, ale nesporně filmem alespoň zajímavým, nikoliv zbytečným. (08.01.2010)

Hynek Bočan trpí podle mě nějakou úchylkou k hnoji (viz Druhý dech) I já trpím mnoha úchylkami, tedy bych mu to odpustil. Toto je ale vážně průser, velmi amatérsky zvládnutý, nezáživný a nanicovatý. Na rozdíl od Dietla je tlačeno na pilu Hovna, krmení, krávy, bejci, koně. Pramálo se scénář věnuje osobním dramatům hrdinů. A přitom tolik příležitostí! Ten smrad v kravíně mohl být pouze kulisou pro příběhy obyčejných jezedáků. Je však hlavním tématem, stejně jako smradlavý kozel v rodině. Na úkor toho je opomíjená voňavá a sexy Jana Švandová. Není ten Bočan gay a fekalista? To by vše vysvětlovalo. (12.02.2012)

Jedna z psychologických sond do vesnického života jihomoravské dědiny normalizační éry a především do problému odcizení se svému rodnému prostředí a hledání budoucího životního uplatnění v rozporu s očekáváním svých blízkých. Řada známých herců bezchybně ztvárnila typické vesnické postavy; od Jiřího Sováka, jako zemitého "sedláka" (nyní už pouze družstevníka) s gustem se rýpajícího v žumpě, přes vesnického furianta, Vladimíra Menšíka, kterému flaška přerůstá pomalu přes hlavu, až po nadšeného tanečníka Josefa Somra, který by pro strážnický festival obětoval poslední trenýrky. Snad jen Vlastimilu Brodskému se v hnoji hrabat nechtělo, a proto se spokojil s menší rolí předsedy družstva. (10.01.2005)

Reklama na znormalizovaný vesnický život: je to tam sice kruté a těžké, ale i krásné a klidné a hlavně, nejste tam nikdo, nýbrž "někdo", po kom i něco může zůstat (třeba zvelebené pole). Jde o víceméně naivní báchorku, dokreslenou mnoha "zásadními" okamžiky (smrt Olina), ve které si nějakou tu roli střihlo spousta hereckých hvězd té doby. Bohužel pro dnešek víceméně vyčpělé téma, ačkoliv pár světlejších okamžíků by se našlo. (29.08.2008)