Courage for Every Day
Réžia:
Evald SchormScenár:
Antonín MášaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jan KlusákHrajú:
Jana Brejchová, Jan Kačer, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková, Olga Scheinpflugová, Václav Trégl, Jan Libíček, Jan Cmíral st., Josef Krameš (viac)Obsahy(1)
Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace "podvedené historií". Schormův debut byl intenzivní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl odstaven). Celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený, protože na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět. Z prázdna deziluze se šklebí jiná víra, jež jakoby zvyšuje nihilistický výsměch jakémukoliv nadosobnímu cíli. Schorm přitom svým hrdinou nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Historie krutého vystřízlivění z ideálů, jež se ukáží být vírou v šikovně namalovaný plakát, je výstražným mravním apelem: kdo potlačuje hlas svědomí, sám se odsuzuje k trpkému osudu ztroskotance.
Mimořádným talentem 60. let se ukázal být Evald Schorm, který hned svou prvotinou Každý den odvahu rozbouřil veřejné mínění. Poprvé se s takovou otevřeností někdo dotkl hroutících se ideálů. Hrdinou je mladý dělník Jarda (Jan Kačer), někdejší svazácký funkcionář, který si zvykl schematické, černobílé uvažování, jedině v práci viděl smysl svého života. Zastihujeme jej však v situaci, kdy přestává rozumět dění kolem sebe, nechápe, proč jeho víra a nadšenectví se stává předmětem nepochopení a výsměchu. Nechápe, že kolem něho se změnil svět, zatímco on ustrnul v dávno překonaných frázích. Stále by chtěl jít příkladem, avšak svými snahami provokuje, zůstává nepochopen i svými nejbližšími, na holičkách jej nechávají i někdejší spolustraníci, kteří si z něho udělali výstavní praporek svých úspěchů. Schorm se však dívá nestranně. Shledává, jak "švejkování" a ležérnost se stávají bezděkým životním stylem, jak opovržlivě projevovaný nesouhlas se zprofanovanými metodami vůbec nemusí vést k hodnotnější nápravě.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (84)
Místy povedené tragikomické segmenty a polopatické, leč účinné a hlavně srozumitelné myšlenkové přesahy v mých očích dosti znehodnocuje nesourodý a emocionálně rozháraný děj, v němž se často skáče mezi scénami na úkor rytmické a sdělovací kontinuity a k žádné postavě nelze pevně přilnout a soucítit s ní. Nejlepší jsou komické vsuvky jako vystřižené ze života, psychologická stránka je v kontrastu s mnoha podobně laděnými dobovými snímky zanedbatelná a nevýrazná... ()
Existenciální socialismus v praxi. 1) Filmový debut 33letého Evalda Schorma mi dnes připadá už kapku vyšeptalý. 2) Socialistický "rebel bez příčiny" 25letý Josef Abrahám s manýry vlka ze seriálu "Jen počkej, zajíci" naslouchá Suchého "Klementajn". 3) "Poslouchá tě pan učitel?" ptá se chlapečka 44letý "zuřivý reportér" Vlastimil Brodský (mimochodem - sekne mu to stejně jako jeho filmové ženě 33leté Jiřině Jiráskové) zatímco úderník, který již zastával všechny funkce, 28letý Jan Kačer, vozí na kole svou milou okolo králíkárny...inu, ať se mládí vydovádí. 4) Zaujala mě trefná charakteristika práce socialistického novináře, tak odlišná od dnešní doby: Chválil jsem, chválím a budu chválit... ()
S Evaldem Schormem to spolu máme jako na sinusoidě – jednou mě naprosto nadchne, podruhé předloží kousek, ve kterém spolu se příliš nepotkáváme. Tento snímek se bohužel nachází na té spodní části křivky – téma zlomeného budovatele mě příliš neoslovilo (i když v něm byl velký potenciál) a nic na tom nezměnily ani skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Tak snad se příště zase trefím! ()
Překvapeně jsem si uvědomil, že to formální znázornění existencionální ztracenosti skrze bezexpoziční scény nasvícené matoucími ostrými světly a plné zmatených opilých postav již znám odjinud. Schormova tragédie o místním blbovi, který jako jediný ve svém okolí nepochopil, že systém je jenom platforma k zahálce, lze celkem bez problému re-aplikovat na současnost. Skrývá se v něm mnoho potměšilých detailů, například když obsolentní důchodci si doma vymýšlejí praktické zlepšováky, zatímco stranicky uvědomělý úderník, který "již měl všechny funkce" není schopný holce ani opravit zip u sukně. Stejně tak neokázalé vtipy těží často spíš z kontextu námětu (pořadatel přednášky o neokolonialismu hledá během ní použitelný vajgl v popelníku; mimino pohoršeně plakající po tom, co Abrhám zařve "Hovno!"). K takřka nihilistickému vyústění se sice dostane film přes několik zbytečně tezovitých a teatrálních pasáží (trhání košile included), ale jakkoli se nabízí závěr ve stylu "snitches gets no bitches", je vlastně o tolik škodolibější v tom, že protagonista nemá ani komu prášit. Všem je všechno jedno. Vtipný mimochodem je také to, že Kačerův uvědomělý třídní debílek je zahrán prakticky stejně jako postava milovaného úderníka Honzy Zemana. ()
Padesátá léta jsou pryč a budovatelské nadšení nachází své limity. Vlastně je naprosto pryč. Ať už rozhlas zjišťuje výsledky práce mezi mláděží kvůli dobrému příkladu nebo se konají propagandistické schůze s kulturní vložkou, která je sama o sobě trapná a nikdo se ji nechce zůčastnit, nebo se konají angažované projevy o zoodpovědnosti, plánech a společných zájmu, tak to už nikoho nezajímá. Z možná dříve nadšené budovatelské třídy se stává stereotypní maloměšťácká skupina, která za vším vídí jen příležitost ke chlastání, předvádění se nebo rvačkám. A když se vyjede na venkov působí tam jako odloučená odcizená subkultura z jiného světa (vzpomenu kouzelný moment se zabítím slípky, protože nemáme nic k obědu:D). Jenom hlavní hrdina Jarda je ten poslední, kdo se ještě furt snaží. Budovat, angažovat. Ale sám si uvědomuje, že se mu nic nedaří a chtěl by žít jinak. Až by člověk dal za pravdu jeho přítelkyni, když se na něj obořuje Co ty chceš? Kam se to furt rveš? Mají sice pronajatý byt, ale dole v patře musí snášet neustálé hádky stárnoucí manželské dvojice jako děsivý obraz toho, jak jednou skončí a čeho se můžou bát...že jednou budou taky tak staří. V možná místy hůře čitelném filmu pro současnou dobu a mladého diváka jako jsem já vnímám nadčasový rozměr v podobě motivu člověka, který podlehá deziluzi, prohrává to, čemu sám věřil a jeho život ztrací smysl, ale nedokáže to změnit. A tak marně hledá svou jedinou náplň života v něčem, co mu samotnému moc nejde a pod nohama ztrácí i svůj osobní život. Jarda se tak moc snaží, až nakonec příjde o svou přítelkyni v podaní Jany Brejchové (z filmu to tak celkem vyplývá) a nakonci se dostane do asi nejabsurdnější situace, kdy ho odvádí StBák, se kterým se navíc dle všeho znali z dřívejška. Nechybí pár experimentálnějších hravějších šedesátkových prvků (pronásledování a napadení Brejchové ze strany Abrháma v hodně mladém vydání.) Taky tady vnímám plno univerzálních nadčasových moudrých hlášek (Já jsem ten, kterej všechno vodře a nic z toho nemá. No, to jsme všichni, ne?- My už umíme jenom pracovat, ale neumíme se bavit. Musíš umět žít. Žít jít, pít.- Kdo má moc? To by mě zajímalo kdo má dneska moc. Já mám spíš málo-Nahoru jsme se nedostali a dole se nám to nelíbí.) Jan Kačer splňuje svou roli hrdiny (anti)hrdiny ,,civilního muže z lidu´´ skvěle. Moc jsem si užil oblíbeného Vlastimila Brodského v roli bodrého ironického reportéra. Vítě, mě vždycky zajímaj lidi, kterym se v životě nic nepovedlo. Takže mě vlastně zajimaj všichni lidi. Ale jinak já furt jen chválim, furt. Chválim, chvílim, chválím. Chválil jsem, chválit , budu chválit. Až se uchválím. Nono, chválim. Já chválim, ty chváliš, on chválí. Furt! Takže chválíme. Takže dohromady mě určitě druhá filmová připomínka zesnulého Jana Kačera na ČT zaujala víc než páteční Nikdo se nebude smát. Přesto se samozřejmě přiznám, že si ze všedních kousků československé Nové vlny o mladé partnerské dvojici pustím třeba radši znovu rozverné Intimní osvětlení než chladnější Každý den odvahu, to zase jo.:o () (menej) (viac)
Galéria (10)
Zaujímavosti (7)
- Pôvodne bolo v prológu a epilógu použité motto z bájky "Sup" od Franza Kafku, neskôr však bolo z distribučných kópii vystrihnuté. (dyfur)
- Komunisté umístili film na černou listinu a uvedení se odložilo o jeden rok. O jeho pozdějším uvedení dokonce rozhodl sám prezident Československé republiky Antonín Novotný. (Yardak)
- V závěrečných titulcích mezi herci je Jiří Menzel uveden jako Jiří Mencl. (bomber7)
Reklama