Pasťák

Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době... (14.02.2009)

Film, který rozhodně vybočuje z řady ve filmografii Hynka Bočana. Po shlédnutí snad každému dojde proč se téma filmu schvalovatelům nelíbilo. Soudruzi nemohli připustit, aby přišel do kin film, který zobrazuje atmosféru a stav tehdejších "pasťáků". Nehledě na to, že tehdy přeci žádná problémová mládež nebyla. Film je rozhodně pozoruhodný syrovým až depresivním obrazem preventivně výchovného zařízení. Na mne zapůsobil a některé scény (obvzlášť tu závěrečnou) si budu ještě hodně dlouho pamatovat. (15.12.2006)

Velice příjemné nahlednutí do instituce zvané Pasťák. Tohoto pojmu jsem ještě já jako malé dítě slíchal jako hrozbu. Šlo o místo kam údajně posílali zlobivá a neposlušná děcka. V dnešní době již zařízení podobného typu dá se říci není, protože školství prošlo jistou reformou a žáci jsou rozřazovány do škol podle příslušné mentální úrovně a pro žáky s poruchami chování jsou pak vyhrazeny samostatné zařízení. Zde je zřejmé, že dříve tomu tak nebylo a žáci s různými typy postižení (samozřejmě spíše lehčí) končili z důvodu nedostatečné a nesprávné výchovné a vzdělávací péče ve stejném zařízení jako žáci s poruchami chování, s neústou k autoritám a se špatným hodnotovým systemem. Taková zařízení tudíž měla velice problematickou klientelu dětí a od vzdělávání a výchovy se opouštělo a vše se řešilo prací. Taková malá exkurze do toho jak to dříve chodilo s dokonce velice pro mě šokujícím koncem. (Předchůdce filmu Bastardi) ZA zmínku stojí i hvězdné obsazení a asi nejlepší role Jiřího Krampola! (07.01.2012)

Velmi drsné, syrové a depresivní drama. Tento film rozhodně vybočuje z tvorby Hynka Bočana, těžko bych v něm hledal režiséra mé nejoblíbenější pohádky S čerty nejsou žerty. Přesto na mě velmi zapůsobil, a to nejen proto, že jsem pracoval pár let v pasťáku jako vychovatel. Současné prostředí těchto výchovných zařízení se asi nedá s příběhem filmu srovnávat, i když pár spojitostí by se jistě najít dalo. Především povahová stránka chovanců ústavu ve filmu mi dost silně připomíná některé reálné postavy z mé praxe. Věřím, že v té době nápravná zařízení tohoto typu opravdu podobně fungovala. Každopádně je hned na první pohled jasné, proč se stal film v roce jeho natáčení nepohodlným. Je dobře, že se finální verze Pasťáku nakonec přeci jenom objevila. (01.05.2008)

Depresivní sonda do systému tzv. detenčních ústavů pro mládež  nastavující zrcadlo celé tehdejší  lhostejné společnosti.   Mladý učitel a  vlastně bezdomovec přechází z vcelku poklidného místa na venkově do Prahy, kde je však umístěn místo normální školy jako učitel do detenčního ústavu. Jeho předchůdce tam sice chovanci zramovali, ředitel mu nebude nic zastírat, ale na výběr stejně nemá.  Má dělat to či ono a hlídat si záda. Všem je de facto u prdele,  ostatně jako všechno ostatní, včetně toho, že nemá v Praze kde bydlet.  Z původního strachu se přese všechno postupně otrká  a rád by něco změnil. Ale jak se říká, svatá prostoto...   Krutý závěr vlastně nepřekvapil, byť se jiskřička naděje na chvíli i zatřpytila a naznačila cestu k nápravě, šance na ni ale nebyla.  Celkový dojem pak trochu kazili třicátníci v  roli adolescentů  hlavně  Václav Sloup, jemuž prostě ten přerostlý puberťák  šel ze všech nejhůř  a já si chvíli myslel, že spíš patří  i k zaměstnancům ústavu.   To samé platí i pro Krampola, byť jeho kápo ústavu byl přece jen o fous lepší.  Ale na celkovém obrazu jsou to jen ignorovatelné šmouhy. (03.11.2023)