Farárov koniec

Postava Vlastimila Brodského ke všemu přišla jako slepá k houslím, až z toho jednou nevybruslila. Měl tenhle film vůbec nějaký scénář? Mně se zdálo, že všichni jenom improvizují a že kamera to jen tak snímala a pak z toho vzniklo něco kompaktního. Úvodní melodie byla krásná, pomalu až taková povznášející. To byla ale krásná ukázka našeho venkova. (07.12.2016)

Ubohý kostelník, který si přeje být knězem. Prostý jako to boží hovádko a milovaný ve vesnici padesátých let, kde kněze nět. (Kam se asi všichni ztratili?) Jako Ježíš přišel na oslici, jako Ježíš byl sváděn na hoře ďáblem v podobě partijního, straně a jejím idejím oddaného učitele, jako Ježíš chrání padlou ženu, jako Ježíš nakonec zemře - vise před tím mezi dvěma lumpy, jedním polepšeným a jedním policajtem. Alegorie v alegorii: Výpověď o českých poměrech skrytá v alegorii o Ježíší, ukrytá v příběhu o kostelníku, jenž podváděl své farníky - ale vlastně tak nějak čistě a upřimně. To vše již poněkud překombinovaně zabaleno v tom, že jde o jarmareční hru předváděnou na jakési vesnické veselici. Herci: Géniální Brodský - prostý, dojemný, upřimný (Nejmilejší je ve scénách po mši - při udělovaní svátostí, kdy si jako věřící uvědomuje, že se dopustil svatokrádeže). Jana Brejchová nikdy nehraje mizerně a roli vesnické Maří Magdalény zahrála rovněž brilatně. Výborný Libíček v roli trochu patolízalského, trochu idealistického učitele, který však slouží ideji víc než lidem, třebaže je má tolik rád, jak dává častokrát najevo. Bohužel je má rád toliko, co ideje, ne v jejich ubohé skutečnosti. A kolem malost české vesnice - buranství a omezenost. Její obyvatelé věří a podléhají tomu, co jim zrovna kdo nakuká. Pro mě nejlepší český film šedesátých let a to je z čeho vybírat. (13.06.2004)

Fantastičtí Brodský a Libíček. Kontrast víry kostelníka a "rozumného" uvažování učitele. Myšlenky, že ušpinit si ruce pro blaho všech přeci není nic špatného, nebo si je ušpinit jen trochu, nebo si je ušpinit a pak říct, že jste to tak vlastně nechtěli, jsou stále aktuální a měli by být ukazovány jako varování před totalitou a "všeobecným" blahem. (01.04.2013)

IHS - aj, král tvůj béře se k tobě sedě na oslici - dnešní optikou lacinější pokus o převlek dobových epických motivů ( v návaznosti na Jasného Procesí k panence a Podskalského Bílou paní ) do jinotajných rouch duchovní lyriky a pout'ové frašky, ♫hudebně oscilující mezi Matuškou, vesnickými odrhovačkami a exploatací hloubky Dvořákových Biblických písní. Škvoreckého vlažná hra na lidičky bez výraznějšího režijního pointování, střih bez citu pro rytmus, pouze nahozené herecké výkony, vše navíc srážené množstvím zúčastněných neherců - nic co by v dobové produkci přesvědčivěji nezazářilo v jiných opusech. Překvapivě tu ale nalezneme základní kameny celé Troškovy Hoštické anabáze. 2-3* Škoda nedotaženého tvaru (13.04.2012)

„Zvelebujeme to tady…Zatím jsme tu nadělali, ale to všechno pro naši krásnou budoucnost a pro lidi, hlavně pro lidi, protože lidi ve své zdrcující většině jsou s námi…..“ Pěkných hlášek je v tomto filmu celá řada. Řada z nich zaznívá ve výborně napsaných dialozích mezi falešným farářem (V. Brodským) a učitelem (J. Libíčkem). Názorový příkop mezi dotyčnými je poměrně hluboký, učitelova snaha toto bagatelizovat tak působí fakt docela komicky ("Naše názory se liší jen v maličkosti….zda je Bůh či není bůh…."). Co se mi moc nelíbilo, byly ty zpívané předěly na pouti, jejichž spojitosti s celým příběhem snah rozuměl jen pan režisér Schorm. Velmi mě naopak zaujala úvodní lyrická hudba Jana Klusáka v podání smyčců, kterou, jak jsem si už ověřil, Klusak opětovně použil v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města (motiv Iny při setkání s doktorem Blažejem). Což je tedy v celku pochopitelné vzhledem k tomu, že tento film byl po okupaci Československá dán do trezoru a Klusák nemohl tušit, že někdy opětovně spatří světlo světa. (19.05.2019)