Jak si zasloužit princeznu

Příběh by se mi líbil, herecky je to taky v pořádku, vítězství ctnosti nad chamtivostí a slabostí, to se mi na pohádkách líbí. Má to ale psychedelickou atmosféru a řadu nesmyslných jevů, jako je černokněžník, který nevěří na lásku, tak proč princeznu unesl, jak dva bratři, kteří jsou potrestáni za to, že jsou zlí a přitom se tak už narodili, pardon, vylíhli. I navzdory deklarovaným ctnostem to v sobě má celkem živočišnost a i u kladných postav nemravnost převládá nad ryzostí charakteru, jejich výsledný etický obraz tak při bližším pohledu nevyznívá příliš lichotivě. (29.12.2021)

Dle mého docela vydařená pohádka. V té každoročně se rozšiřující řadě pohádek stále patří k nadprůměru. Jaromír Dulava ve své dvojroli se mi nejeví jako nevýrazný, ale spíše jako postava dokazující, že ne každý musí být jen kladný nebo záporný. Většina z nás má také obojí a v tom lepším případě se učíme a stáváme se "moudrým králem"... ;-) (01.01.2015)

Na to, že se mi pohádky obvykle nelíbí, tahle se mi z nějakého důvodu zamlouvala. Jednoduchý příběh docela podobný pohádkám, co vyprávěl táta, navíc se spravedlivým černokněžníkem. Záběry (mám na mysli ty, jak se putovalo na koni) české krajiny, jíž si tolik cením. Herci bez okrasy, velice prostě mluvící a pohybující se. Hudba kromě té zpívané písničky velice zajímavá, až industriální. (07.12.2013)

Jsem rád, že je také nějaká princezna Verunka, ale jinak se bohužel jedná o pohádku, která je taková podivná. Je trochu bez nápadu, a i když se to snaží trochu ozvláštnit, nějak se nedostane nic, co byste očekávali. Hlavní krasavec a hrdina není nijak skvělý, na princeznu se příběh moc nesoustředí. Škoda, je docela hezká. Dulava ve dvojroli to nezachrání. Rozpaky, to je to, co ve vás po téhle pohádce zůstane. Některé věci by měl člověk vidět jako dítě, já jsem se bohužel k téhle pohádce nikdy dřív nedostal, aby mě mohla případně ovlivnit. (15.12.2013)

Pohádka, ve které nikdo nehraje. Nejpříšernější ze všech těch ksichtů je text vykastrovaně recitující Dulava, jehož dvojroli čaroděje zachraňuje jenom to, že ho mluví Jiří Štepnička. Bratři jak se patří jsou k nevydržení všichni, nejvíc ovšem pořvávající Langmajer - ale ruku na srdce, v opravdu dobré roli jsem ho asi neviděl nikdy. A k tomu hlavní hrdina s hárem a chlupatou hrudí Sagvana Tofiho, ovšem už ne s jeho charismatem. Nedávám odpad jenom proto, že se tvůrci alespoň neuchýlili k sebeparodii a vypatlanosti současné pohádkové produkce a základní schéma je, ačkoliv ho zpracování rozstřílelo, ještě stravitelné. (01.12.2010)