Netvor

Zatím nejlepší role a nejlepší výkon Johna Malkoviche, co jsem viděl. Konečně se nepitvoří nebo nehraje pouze svoje alterego, nýbrž charakterní a zajímavou postavu. Je zde krásně vykreslen "nevinný dětský" svět v mysli hlavního hrdiny, některé myšlenky přitom dokazují jeho výjimečnost; silně působí scény z přírody, ať už hon na vysokou nebo pokec s losem (ten je vážně super). Nicméně onen konflikt mezi tímto a realitou, ke kterému to všechno směřuje, přichází moc pozdě, vlastně je zároveň i pointou. Což je na jednu stranu transparentní pro náhlé procitnutí z vlastní letargie, avšak u příběhu odehrávajícího se během světové války to pořád působí příliš naivně. (29.03.2009)

Je to zase jeden z těch filmů, které označuji názvem neobvyklé nebo jiné a ty mám rád. Je to ve stylu vyprávění, který je jiný, než obvykle. Fantaskní příběh francouzského prosťáčka, který má rád děti a kvůli nim se přidává na nesprávnou stranu fronty ve 2.světové válce, mě zaujal. Leč úroveň filmu se nedaří udržet po celou dobu a tak jednu hvězdu ubírám. Spokojenost však převládá. (30.01.2015)

Ne zcela všem významům a podtextům jsem asi porozuměl, ale nepochybně se jedná o jeden z nejsilnějších filmů o druhé světové válce, o snadnosti, s níž se dá propadnout ideologii, o zranitelnosti a deformovatelnosti dětské duše... Po pozvolném rozjezdu se navíc rozbíhá i drama s notnou dávkou napětí. (25.10.2013)

Netvor - je príbeh človeka, ktorého život neustále bil. Príbeh o ľudskosti, ktorá prebýva v každom z nás. Ničím sa neprevinil a predsa ho nemali radi. A naopak snažil sa urobiť dobro a vykonal zlo. Presne tak ako to v živote chodí i tu môžeme vidieť, že niekedy sa stane to čo človek ani nechcel. Film plný odkazov a podobenstiev nesúdi vojnu ani jej účastníkov, ale len zachytáva ich osudy a skutky. A prostredníctvom smútku hlavnej postavy nám naznačuje, či skôr navodzuje otázku, na ktorú si musíme odpovedať sami. Prečo? Prečo sa tak správame. Akčnosť:* Vtiahnutie do deja: *** Reálnosť: *** Citlivosť podania: ***** (25.01.2009)

Netvor je pro Schlöndorffa tím, co pro Herzoga Temný úsvit. Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že to neplatí až tak a jsou tu i typické Schlöndorffovy scény, tak i tak jsem měl pocit, že koukám na Plechový bubínek pro americký trh. Sice to s Plechovým bubínkem má společnou jen druhou světovou válku, ale obojí o tom pojednává z pohledu Němců, obojí má hlavního představitele divného, co vším prochází a ničemu plně nerozumí a obojí má trpké uvědomění si reality v závěru. Až na to, že tady je hlavní postavou hodně jednoduchý muž jménem Abel, který, byť je Francouz se židovským jménem (!), se postupně dostává až ke cvičení a unášení děcek do Hitlerjugend, aniž by chápal, jak a co vše okolo znamená. Prostě mírně postižený, který za nic nemůže a je vám ho líto jen za to, na čemž sice není nic špatně, ale je to docela laciná výpomoc jak získat divákovy sympatie k určité postavě, zatímco u Oscara v Plechovém bubínku bylo vše mnohem složitější. To tomuto filmu chybí nejvíc - větší hloubka, větší komplexnost, větší propracovanost celého období. Vše je zpracované tak, že si mě to sice získalo, ale mimo pár scén z Hitlerjugend moc nezanechalo. A od Schlöndorffa jsem čekal rozhodně víc, když se tématu druhé světové z pohledu Němců často věnuje. Oproti Temnému úsvitu to pořád není tak "americké" a podstatná část druhé poloviny pro mě byla dost intenzivní, ale i přesto to na víc jak silné tři nevidím. Silné 3* (30.12.2023)