Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Filmová Eurovize je takový kočkopes. Vyloženě vtipných momentů tu až tolik není, parodie této bizardní soutěže je to tak napůl a některé scénky navíc působí hodně roubovaně, aby se Ferrell měl možnost alespoň trochu vyřádit. Na druhou stranu je tu několik momentů hrající vyloženě na vážnější nótu, stále roztomilá Rachel McAdams a slušný soundtrack, přičemž Husavik song bych bez váhání poslal rovnou na Oscary. (28.06.2020)

Zatím nejlepší komedie roku, která si milým způsobem dělá srandu z této soutěže, aby se na konci překlopila v něco opravdu neironicky dojemného. Potěšily i písničky, ať už převzaté (3x Sigur Rós!) nebo původní (Húsavík bude jistě oscarovým favoritem). Mimochodem, v Húsavíku i Edinburghu jsem byl a je to tam fakt pěkné ;-p (23.07.2020)

Lidi, kteří čekají zesměšnění a pozurážení Eurovize, budou zklamaní. (A někteří lidi cítí zjevně skutečně ostrou potřebu zaplnit svět kusem další negativity za každou cenu, i kdyby šlo o šíření hejtů na stupidní pěveckou soutěž. Jako by vynaložení energie na natočení celovečerního filmu o tom, že Eurovize je trapná, nebylo to nejtrapnější, čím by mohl dospělý člověk trávit čas.) Tenhle film je spíš poctou všemu směšnému, roztomilému i naivně optimistickému, co ta soutěž obnáší. Jde o film, který se velmi nebere vážně, a odpovídá tomu každá volba - vše je extrémním klišé a šablonou, jako Eurovize samotná, ale přesto má člověk pocit, že v tom je nějaké to srdce. Je to v důsledku absurdní film o absurdní soutěži, kde americký štáb žasne nad evropskými bizáry, ale já s ničím z toho neměl problém. Eurovize krásně demonstruje rozdíl v tom, kdy "neber to vážně" je omluva na všechny nedostatky, a kdy "neber to vážně" je záměrná volba naivních motivů. Snadno se dají porovnat špatně napsané a natočené české komedie, kde nic nedává smysl, a cílený optimizmus Eurovize, aby byl ten rozdíl patrný. Jasně - mohlo by mi vadit, že námět k hlubší reflexi evropské identity nebyl naplněn způsobem, aby vznikla hodnotná satira, ale opravdu má smysl to chtít od Willa Farrella? To cheesy finále dokonale funguje. Ten film tak moc chápe, co se děje, že dokonce použije Hoppípollu, aniž by to působilo nezáměrně směšně. (26.06.2020)

Od srdce jsem se zasmála. Tak předně ten svetr, který má dítě před obrazovkou v úvodu, ten jsem měla taky. Stejný. Příběh není nic, co by nás výrazně obohatilo, ale jelikož si autoři dokázali udělat prču z přehlídky bizáru, nad níž mi každý rok vyletí obočí až na oběžnou dráhu, kdy cokoli normálního okamžitě zapadne v záplavě dech beroucích kreatur a projevů, s radostí hlásím, že tahle crazy komedie mě bavila. Střelené, jednoduché, ferrellovské, však zjemněné příjemnou Rachel, která filmu dodala solidní šmrnc. Mít to devadesát minut, líbilo by se to asi více lidem, nekonečné to skutečně bylo, ale neláteřím. Sice to nebylo tak blbé, až je to dobré, ale na páteční rozjívený večer s touhou po nenáročné zábavě nadsazuji na čtyři od pasu. (04.07.2020)

Eurovize je šílenost a Ferrelův snímek si s tím krásně pohrává. Hlavními postavami tu máme kamarády od dětství z malého města na Islandu, kteří se do velké soutěže chtěli vždycky dostat... a i přes veškerou nepřízeň se jim to nakonec podaří. Film kope vlastně úplně do všeho, ať už to jsou američtí turisté, vztah Ruska k homosexuálům nebo další stereotypy spojené s různými státy. Oproti jiným komediím to až tak trapné není, zasmál jsem se a Dan Stevens se svými kostýmy je tu pak úplně boží. PS: ČR se dostala do finále, jupí! 70% (29.12.2020)