Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ničivá síla lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení... Románový cyklus Marcela Prousta "Hledání ztraceného času" je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye. Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu "Hledání ztraceného času" – Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin... Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu... V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871–1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě části jeho epopeje, z nichž jedna je právě "Čas znovu nalezený", vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo "Hledání ztraceného času" patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (43)

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. ()

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Těžko říct, jestli tak moc ujel Proust, ale spíš je to nevhodností materiálu ke zfilmování, protože jen těžko budete ve filmovém světě hledat větší nudu. Pokud byla pařížská aristokracie jen z poloviny tak zdegenerovaná, jak ukazuje film, tak teda potěš koště. Kromě skvostného poprsí Ornelly Muti nic zajímavého. ()

Reklama

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Nádherné obrazy, skvělá výprava, chytré obsazení. Jeden z nemnoha filmů, na nichž můžeme poukazovat na mistrovství všech hlavních profesích a neztratit tak výsledný zážitek v akademické nudě. Námět Proust, zpracování Carrière, kamera Nykvist, režie Schlöndorff. Stačilo málo a celé by se to bývalo rozpadlo v ambicích a prázdných frázích, ale takto je to lákavé na pohled, mámivě erotické a přesto nikoli banální v závěrečné myšlence. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Upraveno v září 2021. Swannova láska, to jsou radosti, strasti, ale i úpadek pařížské aristokracie z přelomu 19. a 20. století. Marcel Proust si prostřednictví románového cyklu "Hledání ztraceného času" otevíral tepny i vnitřnosti svých vlastních niterných úzkostí, zbavoval strachu a hroznů hořkosti svou útlocitnou duši ze světa a života, který ho fascinoval, pohlcoval, děsil a odpuzoval zároveň. A sexualita byla citlivější oblastí v homosexuálních nástrahách lidských potřeb a plnohodnotné společenské přijmutí vždy dbalo na sociální vhodnost jedince. Volker Schlöndorff svou filmovou adaptaci zaměřil na jemné vykreslení atmosféry z nejlepší společnosti, s vůní jejího sebevědomí i pochybností jejich slabých článků. Žárlivost ve flagelantské vitráži je nejhlasitějším lidským pudem filmu, zbytky jsou vyplněny stavovskou nadřazeností. Obrazy Svena Nykvista přetékají bohatstvím času vybrané společnosti, dekoracemi Philippa Turlureho i řasenými kostýmy Yvonne Sassinot de Nesle. Nejzkoumanějším objektem je Charles Swann (dobrý Jeremy Irons), bonviván, který sice překonal své stigma židovského původu, ale ne už tak volání tělesného pudu. Jeho žárlivost jest potom více sebezáchovným pudem obav ze stavovské ostrakizace. Hlavní ženskou postavou je Odette de Crécy (zajímavá Ornella Muti), kurtizána, obtékána mužským i ženským zájmem. A zatouží po jisté i zajištěné budoucnosti. K výrazným postavám patří také Swannův poslední zbývající přítel s vlastní intimní slabostí Palamède de Guermantes, baron de Charlus (příjemný Alain Delon) a bývalá Swannova milenka, vévodkyně de Guermantes (šarmantní Fanny Ardant). Z dalších rolí: Charlusův bratr, vévodkyň manžel de Guermantes (Jacques Boudet), Swannův přetížený kočí Remi (Vincent Martin), bohatá, elitě nevkusná a Odettu nahánějící paní Verdurin (Marie-Christine Barrault), Charlusův objekt touhy (Nicolas Baby), člen hlučné společnosti Dr. Cottard (Jean-François Balmer), prosťounká prostitutka Chloé (Anne Bennent), Swannův spolehlivý komorník (Marc Arian), Odettin nápadník Forcheville (Geoffroy Tory), nebo klavírista François Weigel. Swannova láska je ilustrativním nastíněním prostředí pařížské aristokracie na konci 19. století a intimní nedůvěrou lidské duše. Esteticky lahodná podívaná. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Je tu milostna linka s cilem postihnout povahu vztahu.Swan je muz z lepsi spolecnosti,nepatri do ni. Cim?Je v salonech doma, ma potrebu se snizit a jit do te spolecnosti.Dendy se nikdy nezamiloval, zeny oouzival jako potrebu. Nektere figurky z nejlepsi spolecnosti jsou az trapne. Vztah k umeni je primitivni snobstvi. Klavirista jen hraje.Laska s hudebnim motivem souvisi.Pan Kotar,Kotariva se vymezuji vuci tem nudnym.Swan a jeho zazitky s nizsima holkama klesne az kdyz se na tom stane zavisly.Odetu muzete jen odhadovat.Je to kurtizana.On ma denni zivot a vidi ji jen v noci.Alr byl liny se tim zabyvat, kdo ta Odet je. Chytra je,nevydime do jejich zameru. Myslim si, ze neni zamilovana, jen hraje.Ona si je jista jim, on je nejisty.Kdyz trpi,touzi, aby mu zlhostejnela.Kazdy aristokrat mel nejakou metresu. Clovek se meni a casem to neni ten Swan,ktery miloval.Nez ho zacala opoustet, menila mu navyky. Konce se nedoberete. Muzete se jen porad zavrtavat, zavrtavat. ()

Galéria (35)

Zaujímavosti (2)

  • O natočení filmové adaptace knihy Marcela Prousta snil slavný italský režisér Luchino Visconti. Nakonec ale k realizaci pod jeho vedením nedošlo. (Zdroj: Bernard Violet -Tajemný Delon). (vesper001)

Reklama

Reklama