Kalifát

Něco na tom je a asi hlavně to, že je to trochu jiný šálek čaje,než ty provařené USA tvorby, ale můj nejspíš ne. Nuda to nebyla, ale ani nic pro naši mentalitu, tak jako tyhle nepochopitelný středověký praktiky a fanatismy. Taťka si z toho Koránu přeci jen mohl něco vzít a holčičky řezat dokud se daly formovat, nikoliv likvidujícím, ale výchovným způsobem, jako nechat fakany dělat si co chtějí, je taky cesta do pekla a nejen pro rodiče, ale i pro všechny okolo. (25.05.2020)

Hrozně mě to sralo to sledovat. S žádnou postavou jsem nedokázal sympatizovat, jelikož mají jedno stejné - do sraček ve kterých se ocitly, se dostaly dobrovolně a svou vinou. První postava Pervitin se trápí v IS, kam šla dobrovolně se svým manželem. Druhá postava Sulle se trápí ve Švédsku kvůli své víře, kterou si zvolila sama, navíc tím brutálně ubližuje celé rodině. No a do třetice je tu Fatima, jejíž linka je celou dobu nemastná neslaná, navíc po posledním díle člověk zjistí, že je i jako policistka totálně na hovno. Nevím no, možná je to jenom názor katolicky smýšlejícího člověka (já), ale prostě nechápu jak může někdo v 21. století zmanipulovat skoro dospělého člověka skrz víru a dobrovolně ho dovést do takové prdele jako je Sýrie, prostě mi to nejde do hlavy... Na konec taková malá LasTova hypotéza. V koránu se píše, že muslim jenž zemře mučednickou smrtí, se dostane do “islamského nebe“ a tam na něj bude čekat 40 pannen. Proto se tolik blbců odpaluje. Má otázka zní, pokud se po odpálení promění na tisíc kusu těla, dostane se k těm pannám v celku nebo jako pytel sraček co zbylo z jeho těla? Takové otázky mě trápí. (04.01.2021)

Chalífát rozhodně stojí za pozornost. Nabízí velmi intenzivní zážitek, který od pěti hvězd dělí jen občasná předramatizovanost a šustění scénářem, snad aby divák neměl ani na minutu pocit, že postavám něco nedejbože vychází podle plánu. Cením si nejen samotné odvahy Švédské televize pustit se do zpracování velmi aktuálního a ožehavého tématu, ale především toho, že se tvůrcům podařilo nesklouznout ani k povrchnímu odsouzení islámu jako takového, ani k úpěnlivé obhajobě všech jedinců, kteří se hlásí k Alláhovi ve Švédsku. Chalífát správně naznačuje, že radikálnější formy islámu (respektive politický islám či islamismus) v současnosti bují zdaleka ne tak v tradičních islámských zemích, jako právě v těch nepůvodních, kde je zjevná snaha o asimilaci sociálně vyloučených migrantů do většinové společnosti, která má však k úspěchu daleko asi jako já k účasti na mistrovství světa v pojídání pizzy hawaii (ano, dívám se třeba na Švédsko, Francii nebo Německo). Pro takové jedince se specifickým postojem k životu představuje islamismus jisté východisko v nalezení sebe sama a obětování se v boji proti většinové společnosti, která se na ně v lepším případě dívá poněkud spatra, v horším případě proti nim nepokrytě vystupuje a pohrdá jimi. Tvůrci na příkladě většiny postav navíc krásně ukazují, že islamismus se paradoxně projevuje nikoli ve skutečně důkladném studiu Koránu a islámu jako takového, ale že islám zde tvoří pouze jakousi berličku, znásilněnou formu islámské věrouky, která se omezuje na citáty a hesla Koránu vytržené z kontextu a účelově je překrucuje tak, aby zdůvodněním násilí bylo to, že si to Bůh přeje. Přesně to se tvůrcům podařilo skvěle předat a za pomoci zdařilých hereckých výkonů vytvořili dílo, jehož tíživá atmosféra doléhá na diváka s každým dílem silněji a po každém díle zanechává výraznou katarzi. Silné 4*. (01.04.2022)

Přiznávám neznal jsem to a šel do toho pouze kvůli zdejším hodnocením. První dojem byl trochu slabší a bál jsem se, že mě čeká lacinější TV produkce o silném tématu. Naštěstí někdy od 3 dílu se nejen změní technická stránka, (která svým dokumentárním pojetím dokonale vtáhne do děje) ale hlavně děj nabere neuvěřitelné tempo a až do konce diváka drží v prakticky neustálém napětí. Film tak funguje jako napínavý thriller o boji s terorismem, tak i jako hutné drama o životě v Zemi, kde nechcete být ženou. Vynikající počin, kde trochu zaskočí neuzavření všech linek ale nijak to neničí celkovou kvalitu. Vtáhlo mě to, překvapilo, bavilo, udivovalo, napínalo. P.S. bohužel jsem viděl verzi předabovanou do angličtiny a bylo to docela rušivý a víceméně jediný zápor. (30.05.2021)

Jsou dvě ráno, dala jsem si to málem v jediném zátahu. Rozjíždělo se to pozvolna, první dva díly byly jen oťukávací a připravující si půdu, ale těch dalších šest mi nedovolilo se už jít ani najíst. Je to šílené. A šíleně dobré. Také mě to poprvé vedlo k znepokojivé úvaze ohledně chování muslimských mužů k ženám - vždy jsem jejich chování vůči nim považovala za nehorázné, jak se ale tady chovaly dcery (13 a 15 let), podporované matkou k nebohému otci (velkému sympaťákovi), bylo ovšem též odstrašující. Téměř noční můra. Místo toho, aby byly vděčné, že je na ně hodný, ignorovaly ho a chovaly se k němu jako k onuci. (08.05.2020)