Plechový bubienok

Asi takhle - koukala jsem na to ve škole s mojí třídou. Ze všech stran se ozývalo: "To je nechutný!", "To je děsnej film.", "Já toho Oscara snad zabiju!", "Tenhle film má jen jednu zápornou postavu a tou je Oskar.", apod... takže si snad už ani nedokážu udělat vlastní názor, nebo spíš takhle - mám ho, ale slova k jeho vyjádření došla. Chápu o čem to bylo, vím, kdy to bylo psané a za jakým účelem. Tečka. Konec. Navíc David Bennent byl opravdu excelentní! Opravdu to zahrál na výbornou, vždyť ho 90% mé třídy začalo nenávidět, a když už se na něčem shodne tolik lidí z mojí třídy... to už je co říct! :-D (12.11.2009)

Výborná adaptace Grassovy knihy. Naprosto neuvěřitelný výkon Davida Bennenta, kterému tehdy bylo jen třináct. Divím se, že nedostal nějaké speciální ceny. Některé scény byly pro diváky příliš (někteří se tvářili dost znechuceně při chytání úhořů na uřízlou koňskou hlavu nebo při "pití" polévky z žab a moči) - pravda je, že Schlöndorff si tyto scény vychutnává, rozhodně milosrdně kamerou neodjíždí kamsi mimo. Ale moje nej scéna: nepovedená nacistická slavnost, která se zvrhne v obecné tančení díky Oskarovu bubínku - nádhera (13.07.2003)

Davidovi Bennetovi, který ztvárnil roli Oskara, jenž se zasekl v růstu v den svých třetích narozenin (12.9.1927),bylo v době natáčení dvanáct třináct let. Já mu toho tříletého kluka věřil, věřil jsem mu i scény, kdy mu už je sice šestnáct, ale pořád vypadá jako předškolák. Do panoptika postav patří nejen Oskar a ostatní liliputáni, ale svým chováním i další dospělí "hrdinové". Příběh začíná protestem dítěte, které za tou dospěláckou přetvářkou práskne dveřmi a prostřednictvím bubínku a nadpřirozených schopností se bouří (a boří), kdy se mu něco nelíbí. Bubínek slouží nejen k bubnování, ale i jako karetní stůl. Naturalističnost podání a filmový experiment navozuje už Oskarův porod. Zajímavé je prolínání obrazů. Film vůbec působí hodně obrazově, takže si klidně dopřejte zážitek sledování v originále. Ani omezená znalost němčiny není překážkou, abyste příběh pochopili. Víc než o děj jde o obnažování lidského plémě, společenských hříchů. Ty osobní přerůstají v nadnárodní - film především ukazuje na problém totality. Filmu by pomohlo možná zkrácení, některé scény mi přišly násilně přilepené, některé moc vyumělkované. (20.12.2008)

Z Plechového bubínku v jakékoliv podobě jsem měl hodně rozporuplné pocity a tak nemohu říci, že by se mi vysloveně líbil. Někdy totiž znechucoval a hlavní postava byla občas velice protivná. To byl ale zřejmě záměr autora, nehladit jen po srsti, což je v pořádku, jen se pro mě jedná o hůře stravitelnou záležitost. U tohoto snímku bych vyzvednul zejména práci scénáristy J.C. Carriéra. Jelikož jsem četl i knihu, i když už je to dlouho, tak mám za to, že se mu skutečně podařilo převést ducha velmi obsáhlé knihy do filmového scénáře a nic podstatného nevypustit. Obdobně se to podařilo režisérovi Schlöndorfovi. Naprosto famózní je herecké obsazení, kde není jediný slabý článek. Herecký výkon Davida Benetta je až na hranici uvěřitelnosti, protože podává vyspělé herecké výkony, možná se jedná o jeden z nejlepších dětských výkonů všech dob. Po filmové stránce nelze filmu nic vytknout a tak jediným důvodem, proč nechci dát plný počet je už předloha tohoto filmu. (26.11.2010)

Film podle předlohy Günthera Grasse. Syrový, trochu drsný, nepříjemný, občas nechutný, ale také zajímavý. Film, který se točí okolo jedné osoby, chlapce Oskara, který se rozhodne, že přestane růst na protest proti všem dospělým, jejich povinnostem, odpovědnosti, touhám, lásce a možná i tomu, aby mu nevzali jeho milovaný bubínek, který mu při narození byl slíben a on kvůli němu zůstal na světe. Oskar zažívá smutné i štastné chvíle. Před smrt jeho matky, jejího milence a možného otce v jedné osobě až po příchod nové slušky a jeho erotickým hrátkám nejen s ní. Jeho život je spjat s jeho bubínkem, jeho křik zabranuje, aby mu ho kdokoliv vzal. Miluje svojí matku, ale také ji nenávidí stejně jako jejího milence. Jeho erotické hrátky se sluškou jsou chvílemi nehorázně nechutné, osobně mě tam velmi vadili z důvodu odpornosti a možnosti jinak vyjádřit takovouto perverzi a hnusotu. Vylovení konské hlavy na kterou se chytali úhoři je silně zvláštní moment. Někomu (třeba jako vedle mě sedící slečny :))se tato scéna bude zdát nechutná, je to fakt, ale je to prostě způsob vyjádření a možná i menší výraz obětování. Celkově vztah Oskara k ženám je dost zvláštní. Jeho tělo odmítne růst, ale mozek a jeho "já" se dost mění. Dospívá uvnitř mladého těla. Jeho názory a to co udělá silně mění ideologie lidí okolo a jeho postupná silná nenávist k mnoha lidem. Jeho útěk za liliputány, kde objeví svou (asi)druhou ženu svého srdce je krátkodobou záležitostí, při které hledá kdo vlastně je a čím má být. Hledání sebe sama , je pro něj velmi těžké. Neni takový jako všichni okolo. Naštěstí potkává svého mentora(docela mě zarazila jak s ním mluví při jeho mládí). Hodně silný snímek s nejspíš životními výkony minimálně hlavní role Davida Benneta. Hraje postavu Oskara s neuvěřitelným vtělením a porozuměním. Běhá mi mráz po zádech, když si vzpomenu na jeho velké oči, jeho křik a bubnování. Pokaždé když vidím postavu chlapce s bubínkem, na půl červeným a napůl bílým, mám zvláštní pocit. Tento film ve vás nenechá žádné příjemné pocity, protože prostě žádné mít nemůžete. Ukáže vám hrůzu, nenávist, odpor, ideologii a myšlení jiných lidí. Ukáže vám trochu drsný, syrový humor připomínající anglické vtípky. Nemohl jsme se rozhodnout kolik dát, ale dám 4*, ikdyž je to někde mezi 4* a 5*. opravdu silný zážitek, který se někomu bude líbíit a někomu hodně znechutí. (16.02.2005)