Plechový bubienok

Mno, problém bych neviděl ve filmové adaptaci, ta mi přišla nápaditá, technicky znamenitě provedená (na svou dobu neobkvyle "barevná" kamera, krásné záběry začínají už na bramborovém poli), ale v námětu... nestalo se mi v životě mockrát, že bych nedočetl knihu, a Grassovu Potkanku jsem vzdal. David Bennent a jeho pohled patří do zlatého fondu světové kinematografie, ale ta Grassova literatura, ach ta literatura... (09.03.2013)

Dost ujeté, místy nechutné až prapodivně úchylné. Člověk musí mít asi smysl pro zvláštní obrazy a výjevy, aby tohle skousnul. Vidět film s českým dabingem, s kterým jsem ho viděl já, je potom už jenom hřebíčkem do rakve. Všechny ty divný pazvuky a skřeky, nechápu, jak to mohl někdo takhle nadabovat - hrůza. Procentuální úspěšnost filmu zde, si pak vysvětluju jen jako touhu intelektuálů najít smysl ve všem, co se normálu vymyká a to za každou cenu pro pocit, že jsem to zvláštní pochopil a že to ujeté dává nějaký hlubší smysl. Mně to smysl dává i tak, ale stejně tak se mi film jednoduše nelíbí a nebudu ho hodnotit výš jen proto, jaký je to obrazový, zvukový a myšlenkový patos a chtěl bych se tak i já sám vymknout z řad obyčejného komerčního publika ;) (20.10.2013)

Velmi působivý film, byť se sleduje nesnadno. Úhoři požírající mozek koně, nůžky otevřené proti těhotnému břichu či odznáček SS zapíchnutý zevnitř do krku.. Odporné, násilné, kruté.. Jak ale vystihnout dobu nástupu nacismu - v technicolorových barvách a muzikálových výstupech? Těžko. Je tu spousta děsivého, ale překvapivě také vtipného a poetického. V knize Güntera Grasse je sice ukryto ještě mnohem více, vše je ještě vypointovanější a krutě vtipnější (např. osudy zelináře Greffa či hráče na trubku - jazzového muzikanta od vedle, ale vlastně vůbec celé zastřešení - ve filmu chybí zaopatřovací ústav, kde Oskar skončí). Snad i proto dávám jen čtyři hvězdy, protože vím, že kdyby namísto celovečeráku vznikla třeba čtyřhodinová minisérie, byla by to teprve síla. Pokud však zapomenu na knihu a budu hodnotit jen co jsem viděl - fascinující jízda po smutném městě Gdaňsku, při níž se spousta obrazů navždy vryje do podvědomí. Například pronikavé a děsivé oči Davida Benneta. Volám: Oscara pro Oskara!! (24.01.2015)

Občasným sexuálně zvrhlým dějem se Oskar s textem o několika větách doslova probubnoval. Pěkný rozjezd, pak přišla menší stagnace a začátkem druhé světové války už se film zase začal dostávat do formy. Trochu šílených, pedofilně laděných, ale hlavně herecky dobře zvládnutých 142 minut, bylo tentokrát víc než dost. (30.08.2011)

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)