Plechový bubienok

Mno, problém bych neviděl ve filmové adaptaci, ta mi přišla nápaditá, technicky znamenitě provedená (na svou dobu neobkvyle "barevná" kamera, krásné záběry začínají už na bramborovém poli), ale v námětu... nestalo se mi v životě mockrát, že bych nedočetl knihu, a Grassovu Potkanku jsem vzdal. David Bennent a jeho pohled patří do zlatého fondu světové kinematografie, ale ta Grassova literatura, ach ta literatura... (09.03.2013)

Asi takhle - koukala jsem na to ve škole s mojí třídou. Ze všech stran se ozývalo: "To je nechutný!", "To je děsnej film.", "Já toho Oscara snad zabiju!", "Tenhle film má jen jednu zápornou postavu a tou je Oskar.", apod... takže si snad už ani nedokážu udělat vlastní názor, nebo spíš takhle - mám ho, ale slova k jeho vyjádření došla. Chápu o čem to bylo, vím, kdy to bylo psané a za jakým účelem. Tečka. Konec. Navíc David Bennent byl opravdu excelentní! Opravdu to zahrál na výbornou, vždyť ho 90% mé třídy začalo nenávidět, a když už se na něčem shodne tolik lidí z mojí třídy... to už je co říct! :-D (12.11.2009)

V době premiéry přijala odborná kritika Plechový bubínek s určitými rozpaky. Tvrdila, že film je pouhým doslovným převedením románu na filmové plátno, režisér Schlöndorff údajně nevtiskl do filmu nic osobitého ani výjimečného. Přesto si snímek odnesl slušnou řádku mezinárodních ocenění. Ostatně i kdyby měli filmoví kazišuci pravdu, pořád jde o adaptaci jednoho z nejvýznamnějších evropských románů, nezpochybnitelné klasiky s výjimečným extrémním hrdinou a týkající se přelomových událostí (nejen) německých dějin. Plechový bubínek není příjemný, líbivý film. Svým postavám provádí ošklivé kousky a nedovolí vám cítit k nim sympatie. Konformista a nácek v jednom, zakrslý magor, poživačná běhna, to není zrovna společnost, se kterou byste chtěli trávit čaj o páté. Sexualita, jakou Schlöndorff divákům servíruje, dokáže rozhodit nejen zarytého puritána. Zvláštní poloha mezi dětským vnímáním světa a racionálním uvažováním dospělého, kterou Oskar zaujímá, po celou dobu diváka znejisťuje. Řada scén je znepokojivých do té míry, že vás rozhodí, a kdyby nic jiného, herecký výkon představitele Oskara je tak sugestivní, že na něj nejspíš nezapomenete. Jako bonusu se dočkáte zfilmování jedné z nejvýznamnějších a nejsymboličtějších událostí německo-polské války - krvavého dobývání gdaňské pošty. Plechový bubínek je zvláštní a nezařaditelný kousek, který by si filmový fanda neměl nechat ujít. Celkový dojem: 90 %. (06.08.2019)

Tempem vláčné, premisou zajímavé, tématem přezvláštní, okolnostmi autentické a svým celkem uspokojivé. Postavička malého Oskárka je originální a nezaměnitelná, výborně balancuje mezi zakrslým ďáblíkem s jiskrou zla v očích a ublíženým a nepochopeným kloučkem, který je hoden diváckých sympatií. Hlavní linie by rozhodně nebyla po celou dobu zábavná a stále si myslím, že film není úplně vyrovnaný a silný v každém detailu, ale je okořeněn několika výstředními, či dokonce nechutnými scénami, které klížící se oči opět otevřou a přitom nepůsobí nijak samoúčelně, nebo "navíc". 7/10 (30.06.2009)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)