Plechový bubienok

Mnohovrstevnatý film natočený podle nejslavnější knihy spisovatele Günthera Grasse. Sledujeme fiktivní životopis Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl nevyrůst kvůli nevydařené narozeninové oslavě a odmítnutí vstupu do světa dospělých. Svůj úmysl provede tak, že ve sklepě spadne ze schodů, a tímto aktem ztrácí tuto schopnost, ztráta je však pouze fyzická, nikoliv mentální. Oskar proto dospívá a navzdory svému dětskému vzhledu se (nejen) sexuálně sblíží se dvěma ženami, se služebnou Marií a liliputkou Roswithou. Snímek obsahuje čtyři "erotické" scény s Oskarem, kvůli kterým byli tvůrci občas žalováni pro dětskou pornografii, divákům (hlavně boyloverům) však přijdou velmi příjemné (kromě jedné, kdy je Marie znásilněná Oskarovým otcem) a v žádném případě nejsou pornografické. Spousta scén je zábavných, tedy zábavných v tom smyslu, že jsou natočeny jako němé grotesky, které vzbuzující sice úsměv, nikoli však smích. Mezi nejlepší sekvence patří naprosto geniální rozehnání nacistického sjezdu (navíc výborně sestříháno) a efektní rozbíjení skla, které Oskar ničí svým hláskem. Je ale fakt, že Oskarovo ječení bude některým divákům trhat uši. Některé scény můžou někomu připadat nechutné (například chytání úhořů na koňskou hlavu), diváky však nenechají chladnými. Film samotný má nádhernou výpravu, naprosto překrásný hudební motiv (hlavně na začátku a na konci), scénář taktéž výborný (bohužel nemůžu srovnávat s Grassovou předlohou, nečetl jsem ji), kamera Igora Luthera je excelentní, Schlöndorffova režie se netáhne a snímek díky tomu plyne tak rychle, že než se nadějete, je tady konec. Zbývá si jen povzdechnout nad smutným faktem, že snímek dodnes není u nás uveden na DVD. (06.10.2007)

Plechový bubienok je fascinujúci film. Prvýkrát som to videl na strednej a pre "domýšľavého intelektuálka" to bola riadna facka! Totálne som netušil čoho sa chytiť, čo to vlastne bolo. Ale zapamätal som si z neho skoro každú scénu. ...A keď som to teraz pred dvoma rokmi videl v TV znova - takých 10-15 rokov po prvom stretnutí - stále mi to nepovedalo nič konkrétne, ale už mi to ani tak nechýbalo, stačila mi tá neurčitá pravda tlejúca pod povrchom... až kým mi na druhý deň jeden známy s totálnym nadhľadom nepovedal približne toto - "fasa film o malých zmrdoch, ktorí tu vždy budú. malí, nič neznamenajúci, sebeckí zmrdi." ...No, možno aj, určite nie len, každopádne - je to vážne fascinujúci film!! (09.05.2007)

Sehr deutsche Freske, jak tento film pojmenoval sám režisér - jedno z největších děl německého poválečného filmu a naprosto věrné (na scénáři se podílel i Grass) zobrazení zvláštní doby zvláštní formou. Oscar a jeho útěk před nechutností "opravdového" života dospělých. Útěk, který skončil neslavně a je jednou z nejsmutnějších výpovědí o nezachytitelnosti dětství a prchavosti jeho jasu a krásy. (07.09.2005)

Režisér, který se rozhodl, že nikdy nevyroste. Zuřivě natáčí film, rve do něj jednu metaforu za druhou, bubnuje do bubínku i do kameramana, aby neuhýbal ani při nechutných záběrech, a k tomu všemu na diváky příšerně ječí. Velice zvláštní (a varovná) historická freska. Zlověstný háknkrajc, namalovaný bubeníčkovými paličkami namočenými do slin služky, to vše okořeněno živočišným, pedofilně vyhlížejícím sexem. "Strážci morálky" by za to pana Schlöndorffa rádi zavřeli. Já mu naopak tleskám! (30.10.2013)

Tempem vláčné, premisou zajímavé, tématem přezvláštní, okolnostmi autentické a svým celkem uspokojivé. Postavička malého Oskárka je originální a nezaměnitelná, výborně balancuje mezi zakrslým ďáblíkem s jiskrou zla v očích a ublíženým a nepochopeným kloučkem, který je hoden diváckých sympatií. Hlavní linie by rozhodně nebyla po celou dobu zábavná a stále si myslím, že film není úplně vyrovnaný a silný v každém detailu, ale je okořeněn několika výstředními, či dokonce nechutnými scénami, které klížící se oči opět otevřou a přitom nepůsobí nijak samoúčelně, nebo "navíc". 7/10 (30.06.2009)