Bumerang

Krásný lidský film o dobrotě lidského ducha, která zůstává v těch, co nemají moc a naopak ubývá těm, kteří již moc ochutnali. Příběh plyne velice pomalu, přesně jako život v lágru, a představuje nám krásnou postavu JIřího Schmitzera, který nechtěl nic jiného než zůstat takovým dobrotivým člověkem jakým byl před svým uvězněním. Pravdivý film o tom, že bumerang se nemusí vrátit správným směrem a už vůbec ne do těch správných rukou... (21.08.2006)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský. (04.04.2015)

Hodně přesvědčivý a trochu zapomenutý film, ve kterém si zahrálo mnoho skutečných herců. A téma je více než závažné. Komunistická zvůle a realizace jejích představ o narovnávání či "uklízení" nepohodlných lidí socialistickému režimu v padesátých letech do lágrů, ne nepodobných nacistickým koncentrákům. Doba to byla nesmyslně krutá, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout, zejména v období voleb. (16.12.2012)

Silný, autentický, atmosférický film (Beethoven snad pátou psal přímo pro tento film). Navíc spousta herců v rolích, které by jsme od nich nečekali (Vladyka, Noga, Šteindler, Krampol.....) Nepřekonatelný výkon Jiřího Schmitzera, který neváhal kvůli filmu zhubnout, zešlachovaťet a snad i ještě povyrůst. Zasloužený Český lev. Film bych zařadil do osnov dějepisu, jako názornou lekci z moderních českých dějin (08.12.2005)

Předzvěst tvůrčí senility. Vážný námět, scénáristicky a režijně zpracovaný sklepáckým způsobem, který kouzlem nechtěného humoru překonává ten chtěný z Černých baronů. Co se od Stránského ve filmové podobě někdy povedlo ? Kromě skvělého Schmitzera hromada výkonů, zapomenutím vysvobozující jejich představitele, nejvypjatější scény jsou zpracovány lajdácky. Pokud se herectví v obsazením skromnějších scénách usadí, mění se tempo k nudnosti. Stivín se jako příliš často s příběhem (když styl filmu schází) míjí, Šlapetova kamera je nevyužitá a zde zcela zaměnitelná. 2-3* (18.11.2013)