O Janovi a podivuhodném příteli

I když tahle pohádka není extra zručně natočena a Tomáš Valík v hlavní roli je herecké poleno, tak tvůrce by neměl stihnout hněv Hanse Christiana Andersena, na jehož motivy je pohádka natočena, protože Ludvík Ráža ji, přes její televizní rozměr, natočil originálně. Jan si dělá zálusk na zakletou princeznu Agnes a jeho otec mu před smrtí sdělí dávné tajemství jistého medailonu, které značně ovlivní ,a poněkud ulehčí náročnost princezniných hádanek spočívajících v uhodnutí jejích myšlenek. Kdo neuhodne zkamení, a už je to pěkná sbírka šutráků. A Jan napochoduje na hrad, třikrát mrskne správnou odpověd (ty dvě správné neměl tak úplně z vlastní makovice), princezna zvlhne při pohledu na něj a je jeho. Apropo, Tomáš Valík hrál naprosto příšerně, všichni herci kolem něj byli lepší, a navíc byl předabovaný Martinem Zounarem, což ve výsledku působilo rušivě, akorát když řval v "akčních" scénách, protože Zounarovo zakřičení bylo opravdu peklo. Nešlo se ubránit smíchu při zabarvení jeho hlasu. Valík se tvářil vždycky přesně opačně než měl, a ani svoji postavu neobdařil velkým charisma. Dovedu si představit, jak z jeho nemotorného herectví, musel být přísný režisér Ráža na prášky. Koprodukce s německou produkcí vnesla do pohádky takovou tu typickou německou neohebnost, a především čeští herci, zejména Zedníček s Labudem jako vtipní zlodějíčci, byli ve vedlejších rolích daleko před nimi. Když k tomu přidám slabé triky, ale solidní masky a kostýmy, zdařilý hudební doprovod Petra Hapky nebo Evu Vejmělkovou, o kterou se usilovalo, vychází mně z toho dějově neurovnaná pohádka, která sice zapadla, ale o to víc pro její plus hovoří její neokoukanost a v neposlední řadě Rážův neotřelý režijní styl. Mé hodnocení: 40% (13.12.2013)

Hodně zvláštní a hodně depresivní pohádka. Osobně dávám raději přednost podobně laděnému Nebojsovi, u kterého se dá i zasmát. A i když se tu pánové Labuda a Zedníček snaží trochu zjemnit atmosféru tak Vetchý a to jeho věčné krutibrko je srandovnější. Ale plus dávám za tu děsivou scénu z parku zkamenělých. Ten pohled do těch živých očí mě několik nocí strašil ve snech (27.03.2009)

Tak bohatá koprodukce a tak slabý výsledek? Klasický příběh o zakletí, zlu, dobru a vše přenášející lásce, lze nalézt ve spoustě jiných pohádek. Temná atmosféra, zapříčiněná skvělou Hapkovo hudbou a dokonalým dobovým projevem Josefa Kemra, je nepochybně perfektní. Ostatní herecké výkony, v čele s Tomášem Valíkem, film sráží hodně dolů. V některých případech nepřirozeně rušící dabing a velmi tuctová režie - Závěrečný souboj velmi slabý. Zdařilá dvojice zlodějíčků, kteří vedle Kemra jako jediní splňují, svým projevem, dobovou atmosféru, mi k vyššímu hodnocení taky už nepomohou. Skvělý potenciál, který si zasloužil daleko preciznější uchopení. (21.12.2014)

Víte, v čem je tahle pohádka jiná než současná mass produkce? Proti hrdinovi stojí ultimátní zlo, které se nepitvoří ani není směšné, ale safra ZLÉ. O to větší je síla dobra a poučení. Fantastická atmosféra, výborná hudba (Petr Hapka ja klasik hudby českých pohádek), herci a příběh s filozofickým podtextem (viz např. skvělý závěrečný dialog). Duo Trávníček-Labuda a duo Skopal-Vyskočil jsou fantastičtí! Naprosto vyvážené dávky humoru, napětí a romance. Trio černých rytířů je také k pohledání, směs českých a německých herců je výborná (vždycky jsem strašně bál Matthiase Habicha s hlasem Borise Rösnera). Ve snímku graduje především atmosféra, která je na začátku dotažena na absolutní vrchol (smrt otce, odchod z domu). Obdivuji všechny ty dokonalé momenty a parádně načrtnuté postavy. Stačí jen Labudův výraz, když nevěřícně pronáší: "Vobyčejnej dědek, vobyčejnej kluk..." a je vymalováno. Prakticky nemám výhrady. 95%. Nejlepší pohádky jsou hororové pohádky. A těch kamenných soch s živýma očima se bojím doteď :-) V mém zebříčku tuhle pohádku už asi nic nepřekoná. Když sleduji každovánoční konkurenci v TV, shledávám, že je bezkonkurenčne nekonkurenceschopná! (28.09.2006)

Snad podivná souhra náhod, pustit si svou oblíbenou (určitě v první pětici mých jejoblíbenějších a nejlepších pohádek) pohádku v den, kdy zemře člověk, který pro ni dělal hudbu. Pohádka krásně atmosférická, ještě si vzpomínám, jak jsem v kině propadal občasným náznakům strachu, s dobrým obsazením (Eva tehdy prostě jela, jen nechápu, proč jí dali tu paruku), docela povedenou výpravou a charismatickým záporákem. S tradičně výtečnou, atmosférickou a chlupy ježící hudbou, protože Petr Hapka zklame jen málokdy. Budiž ti země lehká Petře. (26.11.2014)