O Janovi a podivuhodném příteli

Jako malému mi přišla tato pohádka velmi zajímavá. Měla totiž trošku jiný příběh než všechny ostatní pohádky. A mě se to líbilo, příběh byl poutavý, ale také trošku strašidelný. A líbili se mi triky použité v této pohádce. Výtku snad mohu mít jen k názvu, protože jsem si ho nikdy nemohl zapamatovat. Pohádku jsem zkouknul i teď po letech a pořád se mi líbí, sice už to nebaví tolik jako v dětství, ale 4* si určitě zaslouží. (02.09.2016)

Smutné vod sklepa až na půdu. Už ten začátek a mrtvý otec na vánoce. Já vím, že třeba popelčin tatínek je taky mrtvý, ale už je to ňákej pátek, není to aktuální a řeší se to jen zpětně. Ale tady příjde pohled na namodralého pana Brzobohatého, pak hrdlořez Zedníček s ještě záludnějším Labudou, načež se zjeví podivuhodný přítel o jehož motivech a sexuální orientaci mám pochyby dodnes. No nevím. Píšťalka Vejmělková odpískává jednoho hrdinu za druhým. Trochu thriller pro caparty myslím. 30% (28.12.2007)

Tohle je neobjektivní a nefér a už to nikdy neudělám, ale u téhle pohádky prostě musím - viděla jsem ji jako dítě a znovu se na ni podívat rozhodně nechci. Pamatuju si, že se mi vůbec nelíbila, rodičům jsem říkala, že je "zlá" Dodnes když mám někdy špatný sen, bývá v něm scéna těch jezdců s rohama. Na konci jsem měla pocit, že tam snad není žádná kladná postava, byla jsem z ní dost pesimistická a doneška z ní mám špatný pocit. Pro dospělé možná zajímavý horor, ale jako dítě jsem chtěla vidět něco úplně jiného! (01.04.2011)

Tak jako mnoho mých vrstevníků, i já jsem se při prvních setkáních s touto "pohádkou" spíš bál a měl celkově nepříliš příjemné pocity - jako u některých starších vyloženě studiových "pohádek" (však víte, takové ty hodinovky) nebo u nejlepších záležitostí Juraje Herze jako byla Panna A Netvor nebo Deváté Srdce - však také i zde má hudbu pod patronací Petr Hapka. Pan režisér Ráža nicméně přesně vystihl pro dětské hlavičky asi až do dvanácti let nevhodné Andersenovo vyprávění dokonale. Zážitek je to rozhodně silný, rozhodně převyšující mnohé pohádky směřující přímo na plátna kin. "Jen" bohužel opravdu moc není pro děti:) 80% (13.12.2013)

Jediná koprodukční pohádka, kterou tehdejšímu Československu odpustím, jsou Tři oříšky pro popelku, tam to možná i pomohlo k úspěchu, ale v tomto případě si nejsem zase až tak jistý. Prostě na můj vkus tam je až moc cizích obličejů a tak i celková atmosféra je znát a pro mne to prostě není ono. Přitom pohádka, je pro mne atraktivní hromadou drobností...herecká účast pana Kemra, paní Galatíkové, Evy Vejmělkové, kulisy hradu Bouzov a i dějově je to zajímavé, ale ti Němci v tom jdou prostě moc cítit a já si prostě nemůžu pomoct. Proto je hodnocení takové jaké je :-( (15.12.2014)