Tajemství Ocelového města

Tajemství ocelového města asi nelze nesrovnávat s tvrobou Karla Zemana. A bohužel v porovnání s tímto velikánem a jeho například Vynálezem zkázy působí Rážovo film jako hodně chudy příbuzný. Přeci jen k vědecko-fantastickým příběhům speciální efekty patří a zde téměř žádné nejsou. A to je škoda, protože jinak má film celkem zajímavý příběh a oproti zemanovkám je i trochu temnější (21.10.2009)

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)

Nedávno mi při prohlídce bohaté knihovny prarodičů padl zrak na Ocelové Město od Julese Vernea. Nešlo odolat, navíc ta předmluva jakéhosi dobového stranicky uvědomělého pisálka z roku 1954 byla naprosto úžasným způsobem k popukání. Po přečtení nijak obsáhlého dílka musím konstatovat, že ač klasické, neobstálo by filmové zpracování tohoto románu tak skvělým způsobem jako se díky panu Rážovi stalo, pokud by se jako režisér držel předlohy věrněji - jen díky režii a atmosféře se Tajemství Ocelového Města mohlo stát (jak se po těch pětadvaceti letech od vzniku zdá) nadčasovým dílkem, a to i navzdory svému až příliš haluzovitému scénáři. I dnešním dětem má co nabídnout, i když se asi z filmu nebudou klepat tak jako minulé generace. Zasloužených 80%. (14.02.2007)

Navzdory mnoha oslavným hodnocením zde, velké zklamání. Film se od předlohy odchyluje natolik, že je nutné mluvit o pouhé volné inspiraci, nikoli adaptaci Verneova románu. Chápu, že bylo nutné se vejít do nikterak dlouhé stopáže, chápu i to, že se mnohé natočit jednoduše nedalo, přesto jsem přesvědčen, že nevěrnost předloze ve v tomto případě chybou a z románu zůstalo příliš málo. Na rozdíl od mnoha jiných si také myslím, že Zeman s jeho triky a kulisami ve stylu ilustrací Léona Benetta by to pojal zajímavěji a lépe. Velkolepost Schultzova (nikoli Janusova, jen tak na okraj poznamenáno) města ve filmu zcela mizí, přísnou organizovanost nahrazuje podivný šlendrián, vědeckofantastično morální podtext, ne že by nebyl už u Verna, ovšem je tam i opojení technikou a moderností, které u Ráže naprosto chybí a mění se v podivnou starosvětskou antikvovanost... Celkový dojem: 65% (26.02.2012)

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum... (20.11.2006)