Něco je ve vzduchu

Kříženec Návratu do budoucnosti, Návštěvníků a Zítra vstanu a opařím se čajem. Se zdejšími přísnými hodnoceními se mi nechce souhlasit. Snímek je sice v mnohém naivní, ale pohromadě drží, k závěru sice tvůrci nějak nevědí, jak ho ukončit, ale obdivuju vůbec to, že vznikl. Scénář využívá nutných paradoxů při setkání v čase a vcelku je i o čem přemýšlet. Zlata Adamovská je jako hysterická dívka vstkutku na zabití, Vladimír Dlouhý hraje "jako v Arabele". Dávám 70%. (14.11.2011)

Film balancuje mezi moderní pohádkou a rodinnou sci-fi - občas připomene jedno, občas druhé, a ani v jedné rovině vyloženě nedrhne. O to se postaraly pasáže zdůrazňující komunistické zřízení Československa, které mi přišly zbytečně realistické a do atmosféry příběhu nepadnoucí. Závěrečné "dilema" s nepřítomným dědečkem jsem nepochopil. Vždyť neodchází, jen se vrací. (08.04.2022)

Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, ale díky silnému konci musím napálit i čtvrtou. Stroj času zabudovaný v autě pět let před Návratem do budoucnosti? A navíc v českém filmu? Jsem překvapen. Samozřejmě, že zpracování místy vázne, ale i tak se jedná o nadprůměrnou podívanou. Dlouhý se pohybuje na hranici mezi arogantním frajerem a sympaťákem, na Zlatu je pěkný pohled, Brodský si roli užívá a snaží se nevyčnívat, ovšem, kdo stojí za vyzdvihnutí je Ivan Mistrík v roli dědečka. Je charismatický projevem a především hlasem....prostě vynálezce, který vidí dál než jiní. Rovněž scénář drží pohromadě, nevytváří žádné časové paradoxy, naopak, vše do sebe zapadá v rámci jedné časové linie, někdy až možná zbytečně okatě ukázáno. A líbilo se mi i rozdělení ženského a mužského principu. Chlapi pohlížejí na cestování v čase logicky, a ani ne moc překvapeně, naopak, spíše s klidem (včetně postavy továrníka Halaška a postavy Josefa Somra), zatímco ženy reagují nelogicky a histericky. S tím souvisí i závěr, který sice není dořešen, ale odpověď je nasnadě. Manipulativní hysterka nebo logika mužského mozku a neporušení časové linie? (11.10.2014)

,,Člověk ví všechno, až když to přežije. Jen věda předvídá..." Povedená sci-fi komedie pro mládež. Nemá to v sobě takový přesah a technickou dokonalost, jako Polákovy Návštěvníci na pokračování a pár vtipů zrovna ne moc povedených (Veškrnová v 19. století vítá stroj z budoucnosti slovy "Zjevila se panenka Marie"), ale celkem převažuje docela inteligentní zábava s dobře promyšlenou fantazií. Tento spletitý historický příběh spojený s cestováním časem mě rozhodně bavil, stejně jako Ivan Mistrík v roli záhadně zmizeného dědečka a řada dalších legendárních herců v různých mini-roličkách. Podíval jsem se s odstupem roku i opakovaně. Hezký mi přijde i ten nápad s otevřeným koncem jako malá motivace k vlastnímu zamýšlení nad dalším vývojem děje. Docela dobře zvládnuta byla i nejednotná výprava a scénická hudba pro různé roky a období, v níž se na přeskáčku příběh odehrává. Nejkuriózněji působí pak všude přítomná propaganda, která se opět postarala o to, aby i zde v něčem takovém (a dokonce prostředníctvím postavy mladého pokrokového vědce) byl únor 1948 vylíčen jako událost, kterou se "šťastně" vyřešili všechny poválečné problémy v republice. Dnes už spíše k ironickému pousmání. ,,Takže si dáte reparát, že jo?" A píšu si: už třetí nečekaná účast Luďka Munzara v sci-fi žánru /Slečna Golem, Temné slunce/. 75% (05.07.2017)

V podstatě jen a jen československý Návrat do budoucnosti. Zemeckisův snímek tu na těchto řádcích není zmíněn omylem, některé motivy (milostné prolínání generací...) si jsou totožné, bohužel pro diváka znalého nejen této trilogie, ale i třeba Polákova "Zítra vstanu..." se k látce přistupuje lehkovážně - o nějakém vědeckém pojetí známým z Ameriky není památky. Pojmy jako vytvoření paralelní časové smyčky a negativní následky z ní pramenící se zde neberou v potaz, představa tématu je na podobné inteligenční úrovni, s jakou jsem k problematice přistupoval v raném dětství. Zůstává jen u Ráži netypická komediální stránka (čekal jsem poněkud serióžnější sci-fi, navíc od tvůrce, který se žánru věnoval za normalizace nejčastěji), z tohoto pohledu film obstojí, je tam ovšem ono zmíněné "ale". Podobně jako u "Tajemství ocelového města" je dílo zajímavé z politického hlediska. Pro tehdejší schvalovatele například hlavní postava v podání Vladimíra Dlouhého musela být symbolem zářné uvědomělosti, dnes ji ovšem můžeme, jak už zde někteří zmínili, chápat jako důmyslně schovanou ironii tehdejší doby. Když už mluvím o hercích... mojí hvězdou je spíše Dlouhého zdejší přítelkyně Zlata Adamovská, a to jak je pro mě typické, nejen herecky. :-) 60% (23.07.2012)