Jen ho nechte, ať se bojí

Po Jáchymovi asi nej Sobotův film. Jeho kreace a přeřeky jsou prostě skvělé. V tomto je prostě nenapodobitelný a je škoda, že se projevil v tak málo filmech. I tento snímek splňuje mou normu pro oddech, až na ty písničky, ty ve filmu moc nemusím. Přesto jsem film viděl mnohokrát a doufám, že ještě uvidím. (03.09.2016)

Keby film nemal Nárožného, Menšíka a ďalších skvelých pánov, tak čistá katastrofa. Na Vondráčkovú sa nedobre pozerá už dlhé desaťročia, za to asi nemôže, len sa nikdy nemala pokúšať hrať, kde prišla, hrôza. A Sobotove vtípky umečaného blbouna mohli pobaviť len toho, komu to normalizačný systém nariadil. Nuž, škoda, keby Sobotu hodili v sedemdesiatomštvrtom do stroje, nemusela vzniknúť takáto vyfučaná sódovka. (19.03.2024)

Druhá příčka v mém pomyslném žebříčku s Luďkem Sobotou (na Jáchyme, hoď ho do stroje! zdaleka nemá). Je tu několik opravdu dobrých vtipů, Šimek i Nárožný tu skvěle řádí, bohužel, Vladimír Menšík mnoho prostoru nedostane, a napodruhé bohužel, je to na úkor mnohem méně sympatických složek filmu. Kdyby se tvůrci nesnažili o muzikál s písněmi Heleny Vondráčkové, jež si mohli odpustit, a místo toho dali volnou ruku humoru a sehranému triu Šimek - Nárožný - Sobota, udělali by tisíckrát lépe. Potenciál je tu obrovský, o to víc mrzí jeho promarněnost. 78% (28.03.2015)

"Ten je tak vystrašenej, že je schopnej napsat celou operu." Kdyby mě strašilo komando pod vedením Metoděje Mydlocha, tak bych žádnou hudbu nikdy nesložil a bez toho strašení taky ne. Nicméně zamilovaně čumící skladatel Brabec je tím správným dementem sobotovskýho typu, strašáci se svými nápady taky celkem ujdou a tak snad jen Marcelčiny hitovky by mohly bourat hitparády poněkud razantněji. A ač je to celkem smutný, tak tohle za vlády srpu s kladivem bývala jedna z těch povedenějších a často reprízovaných komedií. (30.11.2016)

Na této výrazně průměrné české veselohře upoutá mimo nesporně komický náboj, který do ní vložil režisér Rychman, skutečnost, že je hodnověrným dokumentem o činnosti Grosmannových semaforských pokračovatelů. Podařil se v ní i svého druhu zázrak: zpěvačku Helena Vondráčková, hraje-li zpěvačku Helenu Vondráčkovou, se mění v přijatelnou a místy i skousatelnou slušnou herečku. Je to svěží dílo, které potěší přesto, že nezanechává za sebou hlubší stopu. Patří při porovnání s obdobnými filmy té doby (ROMANCE ZA KORUNU) k tomu výrazně lepšímu. (23.10.2010)