Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka

Neskutečně dobrá věc. Díky faktu, že popisuje naprosto reálné (a naprosto zrůdné) věci, tak je to napínavější, než veškeré kriminálky s teroristy, mrazivější, než půlka severské produkce dohromady a lidštější, než všechny díly ordinace v růžové zahradě. Hrozně zajímavé je tu zapojení "amatérských detektivů," kteří se vydávají na cestu za nalezením někoho, kdo sice páchá hrozná zvěrstva, ale díky lehkosti dokumentu člověk v prvním díle skoro zapomněl, o čem to je.. A postupně se přitvrzuje a je to neskutečná jízda s mrazením v zátylku. Od první minuty do poslední - skvělé (a to i když případ znáte). (04.04.2021)

Toľko internetových fanatikov, a iba jednému napadlo (aj to neskoro), že fotky na instagrame sú editované. Keď je jeden deň niekto pred Eiffelovkou, druhý v Rusku, tretí na pláži, navyše s amatérskym editoringom, tak mi hneď trklo... Luka Magnotta - na prvý pohľad psychopat. Nechápem, prečo všetci hovorili, že vyzeral útlo, nevinne a bezbranne a bla bla bla. A že tak vrah nevyzerá - to povedala aj kanadská šéfka oddelenia vrážd. A ako vyzerajú vrahovia?! Pre mňa psychopat na prvý pohľad a zavrela by som ho už iba preto, ako vyzerá. Kanadská polícia rovnako nahovno ako francúzska - vraj poslali na letisko, keď mal priletieť z Kanady do Paríža 40. policajtov, a oni ho pokojne nechali odísť. Identifikovali ho, sledovali, a aj tak im zdrhol. Kde boli tí policajti? By som spravila odchyt už na letisku v Kanade! A tú jeho máti by som najradšej vyťahala za tie tri peroxidové vlasy. Tá vyzerá tiež mimo reality. (28.07.2020)

Viděno po Night Stalkerovi, a i když formát je jiný a v podstatě inkriminovanou osobu známe prakticky po celou dobu, napětí děj udržel. Hlavně děj se odehrává za doby nastupujících technologií, takže rekonstrukce jsou konkrétnější, a i když práci policie sledujeme mnohem méně, detektivní práce si člověk užije dost. (05.03.2021)

Je docela zajímavé, že to, co přišlo nějak nečekaně a nepropagovaně se ukázalo podle mnoha lidí jako jedna z událostí roku. Jak na Netflixu, tak obecně v dokumentární tvorbě. Sledujeme totiž zvláštní příběh skupinky nerdů, kteří rádi paranoidně projíždí internet a najednou narazí na násilí na zvířatech, které je nutno potrestat. A vy si hned začnete říkat... sakra, kolik toho člověk najde na internetu. když ukážete kus svého pokoje, lidé jsou v podstatě schopni zjistit, kde bydlíte. Ať už jde o narušení soukromí, musíte uznat, že za tím byla kurevská práce. Navíc, zde jde o sledování násilníka (zatím), takže si myslím, že asi nějaké narušování soukromí si může jít vylízat prdel. Je zajímavé, že jak dokument začíná prakticky nevinně, rozhodně tak nekončí. Neustále zjišťujeme, že věci jsou hlouběji a hlouběji, a že bude hůř a hůř. První díl přepínáte na další, protože prostě musíte vědět, co bude dál. Najednou máme z člověka, který ubližuje kočkám chladnokrevného vraha. Kterého navíc fanaticky obhajuje jeho matka, která je tak zaslepená svou pupeční šňůrou, že byste ji hned jednu napálili. Pak ale se ukáže druhý úhel pohledu, který je dnes v dokumentech hodně prosazovaný. A lehce se najednou ukáže, že pravda může být úplně jiná. ALE! Opak a pravda je pravdou. They had us in the forst half, I'm not gonna lie. Pak už je to celé o nějaké sofistikovanosti pachatele, ale určité vyčůranosti lidí, kteří ho chtějí dostat. A taky jeho ego, které ho dostane, kam patří. Neuvěřitelné. Nečekaná záležitost letošního roku, která nenápadně přišla, ale odešla se všemi poctami a fanfárami. Jeden z dokumentů roku, který ukáže hodně. A jeho zpracování v rámci napětí je nezaměnitelné. (27.12.2019)

Jaký to je asi pocit, být příbuzný/přítel člověka, který je brutálně zabit narcistním vrahem a o kterém je natočený dokument pojmenovaný „Don't F**k with Cats“, kde je jeho smrti věnováno méně prostoru než pár kočkám a plní úlohu jakéhosi „velkého překvapení“, aby byla splněná divácky stravitelná forma třídílného dokumentu? Gaučová exploitace. (06.01.2020)