Snímek, který byl v roce 1974 na filmovém festivalu v Cannes nominován na Zlatou palmu, je jedním z nejkrásnějších filmových počinů Kena Russella. Příběh se odehrává v roce 1911 a vrhá světlo na poslední dny v životě Gustava Mahlera. Mahlerovi bylo padesát, když dirigoval svůj poslední koncert Newyorské filharmonie, v níž od roku 1909 působil jako hudební ředitel. V době, kdy skládal svou Desátou symfonii, vážně onemocněl. Byl velice zesláblý, když se vrátil do Paříže, aby zde podstoupil léčbu, a 18. května roku 1911 zemřel. Ken Russell prokládá film množstvím retrospektivních scén, v nichž Mahlera představuje nejen jako nebohé dítě sužované otcovým hněvem, ale také jako mladého muzikanta frustrovaného antisemitismem a připraveného konvertovat ke katolické církvi, manžela terorizujícího svou ženu, které si nesmírně vážil a nakonec i jako starostlivého a milujícího otce zdrceného ze smrti své dcery.
(Cinemax)
Snímek, který byl v roce 1974 na filmovém festivalu v Cannes nominován na Zlatou palmu, je jedním z nejkrásnějších filmových počinů Kena Russella. Příběh se odehrává v roce 1911 a vrhá světlo na poslední dny v životě Gustava Mahlera. Mahlerovi bylo padesát, když dirigoval svůj poslední koncert Newyorské filharmonie, v níž od roku 1909 působil jako hudební ředitel. V době, kdy skládal svou Desátou symfonii, vážně onemocněl. Byl velice zesláblý, když se vrátil do Paříže, aby zde podstoupil léčbu, a 18. května roku 1911 zemřel. Ken Russell prokládá film množstvím retrospektivních scén, v nichž Mahlera představuje nejen jako nebohé dítě sužované otcovým hněvem, ale také jako mladého muzikanta frustrovaného antisemitismem a připraveného konvertovat ke katolické církvi, manžela terorizujícího svou ženu, které si nesmírně vážil a nakonec i jako starostlivého a milujícího otce zdrceného ze smrti své dcery.
(Cinemax)
(viac)
Jedním z mnoha děl plodného režiséra a scénáristy Kena Rusella je snímek nazvaný MAHLER. Není jeho prvním ani jediným dramatem zachycujícím postavu výrazného a ceněného umělce. Mahler žil na přelomu 19. a 20. století (1860 – 1911). Tato doba byla prosycena modernismy, které ovšem v jeho tvorbě nenalezneme. Mahler udržoval ve své tvorbě tradiční linii. To bylo důvodem, proč nenacházel odezvu u publika a jeho dílo začalo být oceňováno téměř půl století po jeho smrti. Za svého života byl vysoce ceněným dirigentem. Překážkou na cestě k postu hlavního dirigenta Vídeňské státní opery mu byl jeho židovský původ, který zvláště vadil manželce ředitele Cosimě Wagnerové, proto se rozhodl konvertovat na křesťanskou víru. Tento akt je ve filmu dramaticky vyjádřen netradiční symbolikou postavenou na hudbě, výrazovém tanci postav Mahlera a Cosimy Wagnerové, kostýmech a kulisách. Ken Russell je narozdíl od Mahlera tvůrcem velmi netradičním, inovativním se sklony k provokaci. Často obviňovaným z obsesí různých druhů. Scéna konverze je toho důkazem. Rámcovým dějem filmu je návrat Mahlera a jeho manželky Almy Schindlerové-Mahlerové z USA zpět do vlasti. Během cesty vlakem nastávají momenty, které v Mahlerovi vyvolávají vzpomínky, jimiž je děj prokládán, čímž dochází k výpovědi o událostech v jeho životě. Tyto vzpomínky nezachovávají časovou posloupnost. Vzpomínky na manželství a děti předcházejí vzpomínkám na vlastní dětství apod. Přestože námět a děj filmu podává ukázky ze života skutečně existující postavy, je tento snímek přínosný svým příběhem, aniž bychom potřebovali nutně vědět, že nějaký Mahler skutečně existoval. Toho je dosaženo mimořádným technickým provedením, které vede od scénáře přes práci s kamerou až k hudbě a střihu. Film lze řadit mezi důležité a nepřehlédnutelné mezníky v dějinách kinematografie.
(Kikaax)