Suburra

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)

"Teď proti těm zasranejm cigánům povedeme třetí světovou." Přiznám se, že mi trvalo poměrně dlouho zorientovat se v tom, kdo je mafián, kdo cigán, kdo prostitutka, kdo politik, kdo podnikatel a co tady vůbec jde. Naštěstí se to začalo propojovat těsně před tím, než jsem usnul, ale žádný zázrak jsem přesto neviděl. Asi to bude tím, že jedinými sympatickými osobami filmu byla drogová prostitutka Sabrina a "neprůstřelný" podnikatel Samurai, což opravdu není Squadra Azzurra dle mých potřeb. Alespoň mě částečně bavila ta politika v podobě sexu, fetování, vraždění, uplácení a vydírání. Na druhou stranu je tohle známá realita, které mám plné zuby i v běžném životě, takže od filmu očekávám něco víc. (05.11.2016)

Konečně film pro mě. Každá postava v tomhle snímku je buď větší nebo menší kus zmrda a každej si vybere toho svýho křiváka ať už to bude podplacenej politik, cigánská mafie, plešatej zmrd co chce ovládnout město, kníratej přizdisráč, věčně vyfetovaná nabíječka plešky, otravnej Samuraj nebo někdo další z hromady mocných či méně mocných sráčů. Všem jde jen o sebe a za svým si jdou přes mrtvoly. Nikdo se neštítí ničeho a strany jsou ochotni vyměnit rychleji než frajer šprcku na swingers párty. Když jsem se zase dostala k šukání tak v tomto filmu máme jednu krásnou héérečku, co ukáže všechno a má to vše opravdu moc pěkný. Hned víc chápu, proč ti politici tak stojej o svoje místo na slunci. Každopádně já nejvíc fandila plešatýmu Číslu 8. Koule měl ale mozek už tolik ne. Vytknout nemám co, na konci si to všichni krásně vyříkaj a kníratej přizdisráč příjemně překvapil. Plnej počet a asi mrknu do Itálie, je tam dost lidí se kterýma bych si rozuměla. (25.12.2017)

Některé filmy je skutečně lepší vidět více než jednou a ve správné náladě. Když jsem viděl Suburru poprvé, bral jsem to jako slušný film, ale po více než roce jsem si dal repete a film vidím úplně jinak. Vynikající, nekompromisní pohled na italskou mafii v profesionální režii, s perfektními hereckými výkony a skoro dokonalou hudbou. Parádní film (24.05.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)