V lúčoch slnka

Viděl jsem dokonalou umělou inteligenci. Děti, které nemohou otevřeně vyjádřit svůj názor, neboť se zdá, že ani žádný nemají. Absolutní potlačení vlastního já, čímž vznikají naprogramovaní soudruzi. Zajímalo by mě jestli ti lidé mají nějaké koníčky či je vůbec mohou mít a jaký tak může být jejich denní průběh. (21.05.2016)

Autor měl výhodu, že jen pustil kameru bez scénáře a diváci žasnou. Vidíme pasivní svědectví o obludné manipulaci. Lidové zdravotní rozcvičky, šedivé prázdné ulice, děti, které se učí nenávisti. Nejdřív se u mě dostavil šok, pak smích a nakonec pláč společně s korejskou vyčerpanou holčičkou. Korejští censoři doufejme nepochopili,, že ruský tvůrce netočil propagandu, ale satiru. (03.07.2018)

Asi těžko lamentovat nad výsledkem, když tvůrcům o samotě bez dohlížitelů režimu nebylo dopřáno ani 15 minut času, natož natočit záběry dle vlastní vůle a pohledu. Budu skoupý a hvězdu navíc dám, neb alespoň se jim podařilo zaznamenat, jak tamní diktatura společnost řídí. Smutná, šedivá (sledujte módu), celonárodní betonová spartakiáda opěvující a zbožšťující své vůdce a maršály. (18.12.2016)

Je zvláštne, že sa filmárom podaril husársky kúsok a prepašovali z krajiny takýto film o filme bez toho, aby ich zatkli a poslali do väzenia za rozvracanie štátu. Scenár je jedna vec, ale film má asi o pol hodiny viac na scénach pred a po klapke, ktoré úplne menia význam scén a celého filmu. Zosmiešnené je v dokumente takmer všetko, na čom si režim dáva záležať a keby to nebolo viac smutné ako veselé, dal by sa označiť ako komédia. Niektoré scény nám dobre známej socialistickej šedi panelákovej zástavby alebo aj honosnej kvetinovej výzdoby určenej pre veľkého maršala Kim-Čong-una boli podfarbené clivou sláčikovou hudbou, ktorá evokovala melanchóliu, a vtedy mi takmer vyšla slza, že ľudia aj dnes musia žiť v takejto rezervácii. Často som mal pocit, že to snáď ani nie je možné takto oblbovať deti, ale stačilo mi spomenúť si na našu školu pred 30 rokmi a vlastne to bolo to isté len s inými menami, pesničkami a heslami, akurát menej masové, ale to nežijem v žiadnom hlavnom meste. Aj besedy so zaslúžilými vojenskými hrdinami nechýbali, na nich zaspávanie od nudy, a hrdina ovešaný medailami od brady až po kolená. Keď sa to tak vezme, každý režim, niektorý menej, iný viac, potrebuje oblbovať svojich občanov už od detstva rôznymi prostriedkami a film nech nám je varovaním. Záverečný pioniersky sľub cez slzy a vo veľkom detaile je sila. –––– Musíme nenávidět americké bídáky a jejich loutky. –––– To bylo dobré. Zkusme to ještě jednou a radostněji. Nahlas a radostně! (27.08.2017)

Velice poutavý dokument, který ocení hlavně znalci propagandy a metod práce u filmu. Celý se věnuje natáčení propagandistického videa. Příběh, který ví o tom, co je cílem natáčení, a proto ukazuje i maximum omáčky okolo, aby lidi mohli prohlédnout jaká lež se buduje, a jak režim pracuje s lidmi s cílem budovat tu či onu iluzi. Celá ta bublina se postupně nafukuje, aby v samotném závěru byla hlavní protagonistkou tohoto divadla splasknuta v podobě odpovědi na jednu jedinou otázku, která není ve scénáři. Upřímné dítě odpoví naprosto přirozeně jednoduchou větu z níž zamrazí, protože vám dojde, že niterně celou dobu vše prožívala naprosto jinak, a že co očekává není zářná budoucnost, ale něco zcela jiného. Pomyslnou tečkou je pak projev konkrétní emoce a reakce na to, když se jí štáb snaží uklidnit. Tam i laikovi dojde, že žít v Severní Korei není žádný med. Nechci nic víc prozrazovat, abyste případně k těmto zjištěním mohli dojít sami. Za mě velký palec nahoru a plný počet hvězd. 85% (20.11.2017)