My tři, nebo nikdo

Sice mi přišlo, že to mělo nějaké tři hodiny, jak se to ke konci táhlo, ale pořád do plusů patří zajímavé prostředí, které kromě Persepolis není zdokumentované, a především překvapivá vtipnost celého příběhu, který paradoxně popisuje dost neveselé události. Žádný zázrak, ale jednorázově v pohodě. 70% (06.05.2018)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Leïla Bekhti. Výzvu mám ze dvou třetin splněnu a moje rozporuplné pocity byly převáženy na stranu pozitivna zase díky mé milované Francii. Velmi milý a originální snímek, od začátku jsem si říkal, vždyť je to smutné, proč se musím smát? Záhy jsem pochopil, že jde o hořkosladký, tragikomický film, jenž se snaží některé vážné věci odlehčit nebo podat úsměvným způsobem. Se zájmem jsme na závěr sledoval, že se jednalo o zobrazení skutečných událostí, nešlo tedy pouze o fikci na pozadí skutečných historických událostí. Film tak nabízí mix sociálního dramatu, politické angažovanosti a hlavně základních hodnot jako je láska, rodina a přátelství. (10.11.2020)

Ježkovy voči, ona ta Francie ty uprchlíky vlastně nechce, protože už jich tam má i tak dost, ale on je stejně přijme. A pak to tam tak vypadá... Vizuálně velmi povedený film s hezkými exteriéry, ale s řadou hluchých míst. Navíc si myslím, že děj je hodně přikrášlen, že od skutečné reality se asi dost liší. Ale co, vidět se to dá, jednou. (05.04.2016)

"Sakra, to je dobrý." Pro mě je tento snímek skvělou francouzskou variantou na takzvané "dramedie" a zároveň "feelgood" filmem s obrovským sociálním přesahem, doprovázený vynikající hudbou a který je zároveň zajímavou, s lehkou nadsázkou vyprávěnou biografií režisérova otce, kterého sám ztvárňuje a jehož příběh o rozumných a mírumilovných lidech zastávajících demokratické hodnoty začíná v nesvobodném Íránu, roku 1955 za autoritativní vlády Šáha Pahlavího, kterého nahradil neméně autoritativní Chomejní a končí v dnešní Francii, ve které hlavní hrdinové začali žít svůj nový svobodný, ale i užitečný život. (17.03.2016)

Výborný film vyprávějící s vtipem a obrovským nadhledem zajímavou a strastiplnou životní cestu jedné rodiny. Rodiny samotného autora filmu - režiséra, scénáristy a představitele hlavní postavy Hibata - jeho otce. Film popisuje Hibatův věčný boj za demokracii, situaci v Íránu před pádem Šáha, ještě horší situaci po nástupu Chomejního, útěk do Francie a tamní život migrantů. Všechny ty veselé i smutné události doprovází krásná hudba. Bylo by to za pět, bohužel ale v poslední čtvrtině film trochu ztrácí dech i vtip a mění se trochu v multikulturní agitku. Každopádně na debut je to obdivuhodné. (03.11.2016)