Chemsex

Rekviem za sen z anglických ulic o vztahu mezi drogami, sexem a novými technologiemi. Nepříjemný ale hodně silný dokument, jehož přínos se nedá vyčíslit hvězdičkami. Nechápu, jak se Williamu Fairmanovi a Max Gogartymu podařilo dostat až tak hluboko pod povrch. (06.11.2016)

"Sober is dull"... Když jsem se z dokumentu dozvěděl, že denně je jen v Londýně diagnostikováno 5 gay mužů s HIV (a to se bavíme o 7 let starém číslu), tak mi všechny moje dosavadní snahy o obhajobu mé vlastní komunity v očích veřejnosti přišly najednou liché. Avšak... i v dokumentu se zmíní řekněme dvě cesty, kterými se gay může vydat, buď si najít partnera a vést vlastně standardní průměrný život, nijak nevyčnívat, splynout, založit rodinu, zkrátka žít mainstreamově heteronormativně. A pak jsou tu ti ostatní, kterých je méně a pohybují se spíš na okraji komunity, kteří si volí vlastní cestu, z nichž jedna je i chemsex. Neskutečně intenzivní a hutný dokument, s přesně a funkčně užitou explicitou. Člověka z toho mrazí, obdivuje aktéry za jejich otevřenost, fandí zakladateli zdravotnického střediska, které se zaměřuje na pomoc lidem s problémy s drogami a sexem. Výborná práce, která by se určitě měla šířit dál mezi lidi. (27.02.2022)

"Dáte si čaj?" Chemlon, chemtrails, chemsex. Další chemická katastrofa, která ohrožuje lidské životy. I když se dokumentární tvorbě už tolik nevyhýbám, přesto jsem s hanákem na Příběh lesa opět nešel. Zlákal mě totiž zájezd do staré dobré Anglie, včetně kosmopolitního Londýna, kam přijeli také Andrew, David Stuart, Dick, Enrique, Mark, Matt Spike, Miguel, Simon a ostatní, aby všem ukázali, jaké mají aplikace ve svých mobilech, jaké užívají drogy, jaké jsou jejich víkendy, jaké pijí pivo, nebo jaké provozují koníčky. Rychle mi tedy došlo, že žijí opravdu naplno, ale měli by na sebe dávat větší pozor, protože čím víc chtějí žít, tím víc život ztrácí. (08.11.2016)