Enola Holmesová

Filmove poteseni. Prepracovani typicke legendy Sherlicka Holmese. Tentokrat se zamerenim na nezname postavy: jeho inteligentni detskou sestru. Je zabavna, urputna a ma neuveritelny komedialni talent. Na me je to ponekud dlouhe. Místo kriminálky to je spíš romance s akcí a humorem. Notná část monologů zas a znovu, s vervou, která může odrazovat, podtrhuje myšlenku o nutnosti odmítat zastaralé genderové role a prosazovat nové. Také dialogy jsou přetížené výchovnými poznámkami o hledání vlastní cesty životem nebo o mužích, kteří nemají zájem měnit svět, jenž jim vyhovuje. Skutečně originálních nápadů je ve filmu poskrovnu. Podobně jako jiné tituly od Netflixu připomíná produkt poskládaný bez velkého rozmyslu nad tím, po čem diváci zrovna touží. Tedy například po akčních hrdinkách a estetice komiksů či videoher.Tvůrci si dávají záležet, aby od Enoly Holmesové přes nestřídmou dvouhodinovou stopáž nedokázal odtrhnout oči ani ten nejroztěkanější divák. Vedle netradičních úhlů kamery, energického soundtracku a zpřehledňujících změn barevného ladění si pomáhají animovanými sekvencemi nebo mezititulky jako z němého filmu. Vyprávění, postupně se rozbíhající do vedlejších kolejí, z nichž ne všechny vedou k uspokojivému cíli, ovšem není stejně dynamické jako vizuální styl. Místo aby příběh gradoval, rozpadá se na tonálně různorodé a kauzálně slabě provázané epizody. Spolehlivěji než ústřední tajemství, nakonec vyznívající trochu do prázdna, jej drží pohromadě a táhne vpřed výkon Millie Bobby Brownové. Šestnáctiletá herečka, proslavená rolí El ve sci-fi seriálu Stranger Things, je bezprostřední ve všech polohách a kostýmech. Nikdy neztrácí jiskru ani cit pro komediální timing. Její inteligentní, pozorná a tvrdohlavá hrdinka zůstává konstantně okouzlující vzdor tomu, jak nekonzistentní je vinou eklektického stylu a "freestylového" vyprávění zbytek filmu. Autoři film pojali jako feministický argument a jeho poselství nadřadili soudržné vyprávěcí struktuře a logice vývoje hlavní postavy. (17.10.2020)

Šerlok a Sufraštětky. Enola Gay vrhlo na Hirošimu nálož štěpícího se uranu, která během chvilky vyhladila nejméně osmdesát tisíc lidí. Enola Holmes vrhla na obrazovky nálož přiblblé, sterilní, povrchní a nenápadité korektní debility, která během chvilky zdementizovala nejméně osmdesát miliónů předplatitelů Netflusu. Až to pomalu vede k polemice, co je vlastně větší zlo. O Holmesech juniorech se dají natáčet i inventivní, zábavné a plnotučné filmy s výborným příběhem a napínavým dějem. Ovšem literární patotvorba otylé a zoufale nemrdané chovatelky koček za zenitem zjevně skvěle zapadla do současných anglosaských fašistických trendů obrácení světa v prdel pomocí demagogického šíření dezinformací a překrucování historie. A tak nudná sračka o ničem, brutálně dehonestující odkaz Ártýho Dojla a degenerující děti, avšak plná idiotsky přeemancipované drůbeže, sebevědomých džiu-džitsu černošek Anglie 19. století a homokládního Šerloka, bojujícího za práva nikde neholených babochlapů chcát vestoje, rubat uhlí, tavit železo a nechat se píchat výhradně do dvojky, aby se ve všem vyrovnaly těm zkurveným šovinistům, s nadšením dostala audiovizuální zelenou. Ačkoliv mi to celé, a zejména závěrečné zřetelně paralelizované motivační prohlášení buzničkovského Gaylorda z Cullingusu „Teď nastávají nové pořádky“, způsobovalo dávení a husí předkožku, jednu téhle zvrácenosti i přes absolutní odpor napálit musím. Milka Hnědá totiž od Neznámých věcí vyrostla v naprosto fantasticky hrající, přirozené a mimořádné sympatické občerstvení pro pedofily a má před sebou hvězdnou kariéru. Jen doufám, že nikoliv v podobných vymašťujících femidemagBLM hnisavých strupech. (26.09.2020)

// Millie Bobby Brown dává do své doposud nejlepší role všechno a ten film tím hrozně táhne nahoru. Jenže je to houby platný, protože ve spojitosti se jménem Holmes film konstantně působí strašně banálně. Vedlejší postavy bratrů vůbec nedostávají prostor vyniknout a největším problémem je samotný Sherlock, který je zde tak moc na sílu upozaděn, až vlastně pozbývá veškerých svých běžných vlastností. A navíc ho Cavill hraje špatně, a to Cavilla jinak ve všem ostatním zbožňuju. Přidejte fakt, že se to místy trochu táhne (vzhledem k tomu jak málo se tam stane) a zápletka není kdovíjak sofistikovaná, a máte zaděláno na slušné sherlockovské zklamání, které na těch 5-6/10 (pořád se nemůžu rozhodnout) vytahují de facto jen skvělá hudba, boření čtvrté zdi, které je tu fajn (režisér má zkušenosti z Fleabagu), a jak už jsem zmínil na začátku, Millie. Potenciál tam je, ale příště to chce buď oželet Sherlocka komplet, nebo aspoň nepředstírat, že by celý případ neměl vyřešený po pěti minutách od příchodu na scénu. (25.09.2020)

Odkud se vlastně vzala ta Enola? Skoro mi přijde, jako kdyby to byla zbraň současných feministek a odpověď na to, že každý Sherlock má svojí Enolu. Krásně na to reaguje jedna epizoda Červeného trpaslíka která udělala z Williama Shakespeara Wilmu Shakespearovou. A to už je vtip starší snad více jak dvacet let. Navíc škoda, kdyby tady ten film byl aspoň sranda. Není. Millie je určitě skvělá, hodně si tu roli užívá. Ještě aby ne, když si ji ve svých šestnácti letech zafinancovala coby snad nejmladší producentka Hollywoodu současnosti. To sarkastické mluvení do kamery si ale mohla přeci jen odpustit. Po shlédnutí filmu jsem ale nedokázal přijít na to, o čem film vlastně vůbec byl. Takže ve výsledku očekávání nepokořeno a Netflix si u mě dělá další zářez na pažbě zklamání. (27.09.2020)

Formálně zajímavě uchopené rozkročení mezi naivní pohádkou o dívce, která ve viktoriánské éře uniká před dominantním mužským řádem, a coming-of-age detektivkou, v rámci níž hrdinka nuceně realizuje svůj vrozený důvtip ve schématu alá Mladý Sherlock Holmes. Hravý sebeuvědomělý přístup je místy velmi zábavný a vynalézavý a zejména detektivní linii se daří aplikovat Doylovu vypravěčskou intuici a vést pozornost skrze dešifrování skrytých významů. Citelně však schází větší vyrovnanost a šmrnc - formální triky se brzy prohlédnou a navzdory vší snaze schází nastavenému schématu moment překvapení. A stejně tak mu schází charisma samotného Sherlocka, který mě v Cavillově podání hodně bavil a mrzí mě, že se z něj stala až natolik pasivní postava. Millie je samozřejmě k sežrání a táhne to na svých bedrech s roztomilostí, která vlastně celý koncept nejlépe charakterizuje. Není to tak hladce napsané a s dospělým humorem jako pod vedením Spielberga v osmdesátkách, ale je to příjemně své a jistým způsobem nakažlivé. Takže tak za 70%. (23.09.2020)