Begónia a veľká ryba

MOŽNÉ SPOILERY Začátek se mi docela líbil, když teda pominu ten nejhloupější neinstagramový citát na světě - "Kdo jsme? Odkud pocházíme? A kam směřujeme? To jsou otázky, na které se nikdo neptá...". Líbila se mi v tom ta poetika a pomalá atmosféra, fantasy svět mě bral už o poznání míň, ale nějak jsem ho toleroval. Od určité chvíle ale moje kladné dojmy šly stále víc a víc dolů. Dost mi vadilo, že když už se tvůrci pustili do hard fantasy, tak ten svět moc nepromysleli. Objevuje se zde hromada různorodých bytostí, ale o většině z nich nevíme nic a jejich role v tomhle světě zůstává neznámá. Děj je zbytečně překombinovaný různými rituály, tradicemi a kouzly, které v tom rovněž prostě jen existují a když postava A něco udělá a něco se jí stane, postavě B se to nestane i když udělá to samé. Proč když její děda umřel, tak se změnil ve strom a její babička je (je vlastně nebo není po smrti?) něco na způsob fénixe? Byla taková vždycky, nebo jak se jí to přihodilo? A vůbec funkčnost toho světa jsem nechápal, protože se tam mohlo stát cokoli kdykoli a objevit kdokoli. Ten film skutečně připomíná částečně Mijazakiho, naštěstí bez pedofilie, ale tím heslem "kašlu na to, jak moc to do toho světa sedí, hlavně že mám obrovskou fantazii". Budiž, ale mě sledovat něco, co se snaží být něčím hlubším a přitom jde jen o zakrytí toho, aby si autor vybil fantazii bez ladu a skladu, fakt moc nebaví. Větší problém mám ale s tím, že se ty krásné poetické obrázky postupem času změní v kýč a ještě později ve vyděračský kýč. Především v závěru to citově vydírá úplně neskutečným způsobem a minimálně posledních 20 minut se tu imrvére brečí. Nicméně i když ten závěr úplně hloupý není, ta neskutečně přehnaná ubulenost mi ho hodně pokazila. A už předtím bylo dost co zachraňovat, takže tohle bylo spíš větší pohřbení. Navíc mi v tom vadilo i to rádoby filozofování, které se tváří hlouběji než cokoli jiného a přesto s ničím pořádným nepřijde. Ale to oproti těm dvěma velký problémům, výše vypsaným, ještě nějak zkousnu. Nicméně, zklamalo mě to. Dobrý náběh a takhle to dopadlo... 2* (28.09.2021)

Brilantní vizuál v kombinaci s prapodivnou zápletkou je v kontextu země vzniku v ČLDR definitivně potěšením pro všechny ctitele asijské animované tvorby. Ale vraťme se k zápletce – kosatka se zamiluje do jinocha, který pomáhá kosátkám ze spárů rybářských sítí. Na základě obětování se kosatka rozhodne, že obětuje půl života ve prospěch znovuvzkříšení uhynulého jinocha. A právě cestu vedoucí k tomuto počinu může divák sledovat v 大鱼海棠. 77 % Celosvětový příjem k 23. 4. 2019: ‎$85,571,198, což je 19,2 násobek rozpočtu (23.04.2019)

Ako keby sa stretla Mononoke a Cesta do fantázie. Mýty. Bytosti. Kúzla a nejaký ten osud a priateľstvo. Nádherný film s krásnou animáciou a silnými myšlienkami. Cítim sa ako keby sa predomnou otvoril úplne nový svet. Chcem ho ešte navštíviť a byť ním očarení. Všetko na tomto filme mi sadlo. Treba vidieť. A ja sa k tomu rád vrátim. (06.02.2020)

Emotivní příběh, který se snad inspiroval i prvky z asijských bájí ... z mytologie, s níž jsem se nikdy nepotkala. Nicméně každým ze svých podmanivých fantastických obrazů vypráví o lásce - vlastně O LÁSKÁCH ... čistých jako pramen živé vody, jako oko studánky uprostřed lesa ... o láskách prostých, oddaných, nezištných a nezáludných, které jsou svolné k jakékoli oběti. Z vyprávění vyzařuje nesmírná vnitřní síla a těžko definovatelný přesah, které jsou vlastní patrně jen asijským animovaným počinům - a které prakticky nelze přenést na hraný film. (08.07.2020)

Občas příběh ztrácí nit, občas přechází v silný emocionální zážitek, ale po většinu času je to celé dosti smutné a mdlé, takže epický spektákl formátu Cesta do fantazie nečekejte, ač se to tváří podobně. Spíše tu jde o dekonstrukci rodinných vztahů formou mýtu a puzzle, ale občas v tý skládačce chybějí či do sebe správně nepasují dílky. (12.08.2021)