Váha vody

Film vypráví dva příběhy. Nemají spolu nic společnýho, ale v závěru se „násilně“ protnou. Oba dva nestojí za řeč. Je to fádní a nudná záležitost. Kathryn Bigelowová natočila svůj nejslabší film. Tenhle žánr ji nesedí, měla by se držet žánrů které umí (akční, thriller, drama...). Jedinej důvod proč na film koukat je luxusní herecká sestava a párkrát z ohrady vypuštěné kozy Elisabeth Hurleyové. (04.09.2010)

Psychologický thriller, který by fungoval mnohem lépe, kdyby se odehrával výhradně v současnosti a scénárista se nesnažil násilně propojit dva odlišné příběhy odehrávající se navíc v časovém odstupu sta let. Ta starší část se věnuje zločinu z vášně, který může mít jen dva možné pachatele a vzhledem k tomu, že divák jaksi automaticky kalkuluje s "překvapivým" obratem ve vývoji procesu, může být logicky pachatelem jen jeden člověk. To znamená, že jedinou hádankou se stane jeho motivace. Přiznám se, že už dlouho jsem nečekal na rozuzlení a závěrečnou scénu tak, jako v tomto případě. Příběh ze současnosti pak trpí neustálými flashbacky do dávné minulosti a tím se účinně otupuje jeho dramatický potenciál. Kathryn Bigelow režíruje sice spolehlivě, ale chybí tomu jiskra, a tak je pro mě tenhle v jádru ne špatný film v podstatě šlápnutím vedle. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2010)

Váha vody disponuje dvěma na první pohled zcela odlišnými do sebe prostřihanými příběhy. První se odehrál před sto lety, byl o nevyjasněných vraždách dvou žen a záhadě kolem odsouzeného muže, druhý probíhá na lodi, která se blízko místa tehdejšího činu se svojí čtyrčlennou posádkou jen líně houpe, ale ta nuda dává tušit, že i tady se schyluje k dramatu. Kathryn Bigelow mi tu připomněla styl Jane Campion, takže pokud si libujete v dlouhém střihu, myšlenkách v obraze a vztahové konverzaci, chutě do toho. (26.03.2007)

Sakra, sakra, víc "ledových" scén Elizabeth Hurley! No... zpátky na zem. Pravdou zůstává, že ony dvě dějové linky k sobě moc nejdou a závěrečný pokus o prolnutí prostě a jednoduše nefunguje. Příběh z minulosti se mi k tomu současnému nezdál přímo rušivý, i když je pravda, že hra pohledů a náznaků v podání čtveřice na lodi byla rozhodně atraktivnější. Možná snad kdyby se jednotlivé linie nějak více ne snad přímo podobaly, ale alespoň nějakými náznaky výrazněji prolínaly, divák by nepociťoval tak výrazné skoky mezi jednotlivými příběhy a k tomu "tenhle se mi líbil o dost víc" by vůbec nemuselo dojít. Každopádně to, co film táhne dopředu je rozhodně atmosféra, a ta je tu (především zajímavými záběry) navozena slušně. Přidáme-li nějaký ten palec nahoru za Seana Penna v roli, která pro něj není zrovna obvyklá, v kombinaci se sympatickou Catherine McCormack a naopak něco málo strhneme za snad až příliš rozvláčněnou koncovku příběhu z minulosti (je pravda, že až příliš zjevné odhalení totožnosti pravého vraha kdesi v půlce celkové stopáže tomu příliš nepřidalo, jak se zde už mnozí zmiňovali), nebyl to vůbec špatný snímek. Alespoň tedy pro mě. (02.09.2010)

Nuda, nuda a zase jen nuda... čtyři lidi na lodi vedou rádoby intelektuální žvásty a do toho se jedna z nich snaží zjistit kdo před sto lety umlátil dvě ženský sekyrou... kdo je umlátil Vám bude jasné už v půlce filmu, páč příliš jiných možností na vybranou stejně nemáte a v závěru, kdy se zároveň dozvíte proč byly umláceny, je Vám to už upřímně jedno a doufáte v brzký konec. A ani kozy Elizabeth Hurley na tom nic nezmění :o( (01.07.2009)